Stál u zrodu špičkových laboratoří, zpívá v kapele a kreslí, o zakladateli genetiky dokáže poutavě vyprávět hodiny

V brněnském Moravském zemském muzeu působí jako ředitel Mendeliana, oddělení, které představuje atraktivní svět genetiky. Stál u zrodu špičkových laboratoří, přednáší, publikuje. O zakladateli genetiky Gregoru Johanu Mendelovi a jeho pokusech dokáže mluvit celé hodiny. Poutavě a s nadšením. „ Je dobré, když se daří vědu přiblížit i laické veřejnosti,“ říká Jiří Sekerák.

Filosof a biolog pečuje o památku Mendela, dokumentuje výsledky jeho pokračovatelů. „Váš kraj znám. Vím, že Mendel studoval na piaristické koleji v Lipníku nad Bečvou. Občas tam pracovně zajíždím. „A taky mám moc rád Jeseníky, tam pravidelně jezdím lyžovat“, dodává s úsměvem.

Zakladatel genetiky studoval v Lipníku

Piaristickou kolej v Lipníku nad Bečvou Jiří Sekerák navštívil několikrát. „Naposledy, když se pro Českou televizi natáčel film G. J. Mendel – Neustálá výzva. To bylo v roce 2010,“ vzpomíná spoluautor projektu. „Jen musím říct, že byl klášter tehdy v dost neutěšeném stavu, kolej nereprezentuje asi to, co by ve vztahu k zakladateli genetiky měla“, dodává. „Vím, že tam Mendel studoval dva roky a bylo to pro něj šťastná doba,“ připomíná. Jiří Sekerák do Lipníku vodí cizince, kteří se vydávají na výpravu po Mendlových stopách.

Biologie i náboženství

Oba vystudované obory, biologie i věda zabývající se studiem náboženství, jsou pro Jiřího Sekeráka stejně důležité. „Vždycky mě zajímal člověk, věda, poznávání světa. A náboženství přece patří k vývoji lidstva od pradávna“, vysvětluje. „A byly doby, kdy si věda a náboženství začaly konkurovat, to mě taky vždycky zajímalo. Dnes zase to, co oba obory spojuje,“ dodává.

Dobrodružná cesta na Sibiř

Jedna z pracovních cest zavedla Jiřího Sekeráka až na Sibiř. S kolegy se vydal po stopách tibetského budhismu, šamanismu, pátrali po zaniklých klášterech na východě Bajkalu. Bylo to pár let po revoluci. A výprava to byla inspirativní a hodně dobrodružná. „Byli jsme tam čtyři měsíce, přes léto. To co na vás nejvíce dolehne, je ta pustina, obrovské vzdálenosti,“, říká. „Z Moskvy jsme tam jeli vlakem osm dlouhých dní. Krásná, stále stejná příroda. Tam poznáte jak je proti ní člověk malý,“ dodává.

Za celý den jste nepotkali ani jednoho člověka. Ačkoliv nás opakovaně živili historkami o přepadávání, medvědech, na žádného jsme nenarazili“, směje se Jiří Sekerák. A přidává humornou příhodu ze setkání s místními rybáři. „Nabídli mi svezení autem. Když opakovaně nemohli nastartovat, pravili, že duch auta si přeje oběť. Pokropili motor vodkou a auto nastartovalo. Šamanská metoda zabrala“, vzpomíná Jiří Sekerák.

Od Mendela po třetí tisíciletí

Na jeho pracovišti, v Mendelianu Moravského zemského muzea, představují Mendela jako moderního vědce a mnohostrannou osobnost. Na jedné straně tam najdete prostory připomínající dobu, ve které vědec žil. „Každý návštěvník má možnost poznat v jakých podmínkách vznikala před sto padesáti lety věda,“ říká Jiří Sekerák. „Na druhé straně uvidí laboratoře a vybavení odpovídající třetímu tisíceletí. Lidé si tady mohou doslova osahat přístroje za miliony, ke kterým se běžně nedostanou“, říká Sekerák.

O genetice a třeba o Mendelových pokusech s hráškem umí povídat poutavě, dlouze. Jako o své práci vůbec. Přiznává ale, že si rád najde i čas na své koníčky. Patří k nim hraní a zpěv v kapele Tibet. A teď v zimě si Jiří Sekerák rád vyrazí na lyže, do Jeseníků. „Nejraději to mám na Pradědu a na Barborce,“ dodává s úsměvem.

Celý rozhovor s Jiřím Sekerákem uslyšíte po kliknutí na odkaz v úvodu článku.

autor: zem
Spustit audio