Studoval jsem u varhaníka z Notre-Dame, říká Karel Martínek od svatého Mořice
Být varhaníkem je podle něj sázka do loterie. Vynikající improvizátor, skladatel a pedagog Karel Martínek zná velmi dobře Englerovy varhany v chrámu svatého Mořice v Olomouci. Zahrál si i v katedrále Notre-Dame v Paříži.
„Být varhaníkem znamená věnovat se velmi specifickému oboru. Najít dneska uplatnění a dobře se uživit, je těžké. Člověk potřebuje velkou dávku štěstí a taky hodně dobrých kontaktů. A určitě musíte být připraveni na spoustu nečekaných překvapení,“ vysvětluje Karel Martínek.
On jako varhaník v chrámu sv. Mořice musí zabezpečit celý liturgický provoz. To znamená tvořit hudbu k bohoslužbám a dalším liturgickým akcím. Plus něco navíc.
„Aby nešlo jen o doprovod ke zpěvu, ale aby se přidalo třeba vystupování sboru, nebo jiných těles,“ doplňuje Karel Martínek. Musí samozřejmě znát dobře hudební nástroj, vědět, v jakém je stavu, pečovat o něho.
Hodně se věnuje improvizaci, učí ji na Konzervatoři evangelické akademie. Improvizace podle něj neznamená, že si varhaník dělá, co chce.
„Je to hudba okamžiku, kdy musíte v danou chvíli vymyslet, co zahrát. Přesto se musíte řídit určitými pravidly. Musíte mít nějakou formu. Není důležité, v jakém stylu improvizujete, ale jestli to celé má kostru, řád. Pak to na posluchače nepůsobí jako vaše hraní si, ale jako skladba,“ vysvětluje.
V chrámu svatého Mořice dramaturgicky připravuje Mezinárodní varhanní festival. Od roku 2012 pracuje na Varhanní Bibli, kdy zhudebňuje jednotlivé kapitoly. Rád jezdí do Francie, ve které má jeho rodina kořeny. Studoval tam improvizaci pod vedením Philippe Lefebvra, titulárního varhaníka katedrály Notre-Dame v Paříži.
„Zhruba před rokem tam vyhlásili konkurz, hledali varhaníka. Měl jsem nutkání se přihlásit, ale neudělal jsem to. Možná příště,“ nesměle plánuje Karel Martínek.
Čím se varhaníci zahřívají, když jsou tuhé mrazy?
Hrát v olomouckém chrámu svatého Mořice, když je venku mínus šestnáct, to určitě musí být náročné.
„Na teploměru na kúru míváme i mínus dva stupně, bojové podmínky. Ale na rozdíl od našich předků, jsme dnes vybavení různými zářiči nebo topeními. V takovém baroku hráli varhaníci navlečení do kožichů. A z taky pramenů víme, že se zahřívali i vnitřně,“ směje se Karel Martínek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
