Tanec je svoboda, říkají svorně Jiří a Otto Bubeníčkovi

Nazkoušeli Orfea, své poslední představení, premiéra proběhla v Olomouci. V Německu už kariéru ukončili, teď přišly na řadu Česká republika a Slovensko. Bude jim dvaačtyřicet, je prý nejvyšší čas. U divadla a baletu samozřejmě zůstávají. Mají spoustu nabídek z celého světa.

„Brali bychom i svou vlastní scénu, bavíme se o tom. Určitě máme co předávat,“ říkají. Jiří se věnuje hodně choreografii, Otta zase scénografii, navrhuje kostýmy. Jsou tým, tráví spolu hodně času, ale v hotelích už spolu nebydlí, méně se tak prý hádají.

Narodili se do cirkusové rodiny, tatínek byl skvělý akrobat a rád tančil. Oba kluci ho napodobovali, brzy ale převážil tanec a studium na pražské konzervatoři. Hned bylo jasné, že přišly mimořádné talenty. „Měli jsme velké štěstí na učitele, proto jsme ve škole zůstali sedm leta a až pak nastoupili do angažmá v Hamburku,“ vzpomínají.

Cirkus mají rádi dodnes a Jiří se chystá udělat choreografii s touto tématikou. Otta zase mluví o tom, jak v Německu chodili do cirkusů, hrdě se hlásili k zaměstnancům, kterým a za volnou vstupenku nabízeli volňásky do divadla.

Jiří a Otto Bubeníčkovi

Tančili na všech významných scénách, objevili se ve všech významných rolích. „Tanec nám dává duševní spokojenost, radost a pocit osvícení,“ říkají. A to i přesto, že jsou po operacích kolen, pobolívají je klouby a záda.

Tanec přirovnávají ke sportu. Taky musejí podat výkon, udýchat dvouhodinové představení není legrace. „Stejně jako Jarda Jágr, i my jsme si po tréninzích nakládali další dávku. Vyplatilo se to,“ dodávají Jiří a Otto Bubeníčkovi, nejvýraznější čeští tanečníci.

autor: voj
Spustit audio