Že jsem Ital, poznáte snadno, vždycky raději sáhnu po těstovinách než po knedlících
Narodil se v Praze české matce a italskému otci, vyrůstal u Florencie, kde vystudoval jazyky na filozofické fakultě. Češtinu si přijel zdokonalit do Prahy. Zamiloval se, oženil, stal se tatínkem a zdomácněl v Lutíně. Kvido Sandroni, předseda Společnosti přátel Itálie.
„Italská komunita je tady dost početná, scházíme se pravidelně. U kávy nebo dobrého vína.“ A hned dodá, že je příjemně překvapený, kolik toho Češi o Itálii vědí a jak často ji navštěvují.
On sám se za svou italskou rodinou dostane jen na pár týdnů ročně, Toskánsko si prostě nenechá ujít. Na otázku, jestli na něm už dá poznat, že žije skoro dvacet let v České republice, odpoví, že určitě. „Když klesne v Itálii teplota na dvacet pět stupňů, Italové říkají, že je zima. Pro mě je to teplo,“ směje se.
Kvido Sandroni se živí jako překladatel a učitel italštiny. O té se říká, že je snadná. Je, do první hodiny, ve které se začnou probírat výjimky. To se studenti začínají divit.
Rozhodně jde ale prý o mnohem jednodušší jazyk, než je čeština. Italsky naučil Kvido Sandroni i svou dceru: „Manželka na ni mluvila česky a já italsky, dohodli jsme se tak.“
„Ptejte se na můj zrak, nevadí mi o tom mluvit,“ vyzývá otevřeně. Od čtyř a půl let je nevidomý. Je aktivní v organizacích SONS a TyfloCentrum.
Říká, že zatímco v Itálii má osmdesát procent nevidomých práci, tady je to jen zhruba třicet procent. Na druhou stranu v Itálii nemají nevidomí zdaleka tak široký výběr služeb jako v Česku. Kombinace podmínek v obou zemích by asi byla ideální.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
