Náměstí na pomezí památkové rezervace jako místo poznání i setkání s přáteli

Většinou se vlastivědné exkurze týkaly historického jádra Olomouce a blízkého okolí. První se však odehrála až za hradbami v okolí Jihoslovanského mauzolea v Bezručových sadech. Předseda Vlastivědné společnosti muzejní Ján Kadlec rád vzpomíná třeba i na procházku po Uhelném náměstí poblíž Pavelčákovy ulice, kde můžeme dodnes spatřit zbytky starého opevnění, velkou budovu barokního pivovaru a úzké uličky s průchody domů, za jejichž zdmi kdysi sídlily podniky, jež navštěvovali především vojáci místní posádky.

„Pan doktor Tichák umí velice příjemným a laskavým způsobem poukázat na podstatné věci i zajímavosti. Ty památky jsou jeho koníčkem i celoživotní náplní. Dlouhou dobu v Olomouci žije, její historií se zabývá a dokáže poutavě mluvit nejen o budovách, ale také o životě, který v nich a kolem nich probíhal“, říká Ján Kadlec a dodává: „Na Nový rok se pořádá spousta různých akcí, jako třeba výšlapy do přírody, výstupy na hory, ale někteří lidé vzhledem k věku nebo povinnostem se nemohou těchto delších a náročnějších akcí zúčastnit, a tak jim vyhovuje právě čas 14:30 a pohodlná procházka naplněná spoustou zajímavých informací o městě, v němž žijí.“

Tentokrát se přibližně 180 zájemců sešlo před průčelím zdravotnického zařízení, jež zdobí dvě sousoší Nemocného a Zdravé rodiny od Julia Pelikána. Budova nemocenské pojišťovny s ordinacemi lékařů tu stojí od roku 1927 a je památkou, která i dnes slouží původním účelům jako poliklinika. Svými proporcemi a vzhledem vytváří na rušné křižovatce prostor náměstí. Honosné domy budící dojem paláců vidíme i v okolí, ovšem svými často historizujícími fasádami kontrastují se zmíněnou geometricky koncipovanou stavbou, s pásy velkých oken a cihlovým opláštěním, realizovanou podle návrhu brněnského architekta Jindřicha Kumpošta.

Budova Okresní nemocenské pojišťovny|foto: Aleš Spurný

Prostor náměstí s rušnou křižovatkou byl vytvářen postupně po zrušení pevnosti a zboření hradeb, které omezovaly rozvoj města. Mezi hradebními valy tu tehdy tekla voda, která byla v roce 1882 přemostěna, čímž vzniklo spojení k Litovli na císařskou silnici. Ulice Česká (dnes 8. května) získala přímý směr v návaznosti na dnešní ulici Palackého. V roce 1899 byla zavedena také tramvaj, jejíž dráha vedla někdejší Litovelskou ulicí (dnes ulicí Riegrovou), a to zapříčinilo zbudování dalšího mostu hned vedle prvního. Koryto bylo roku 1952 zastaveno a v roce 1954 byl pak celý prostor dnešního náměstí Národních hrdinů zadlážděn.

Náměstí národních Hrdinů|foto: Aleš Spurný

Procházka s historikem Milanem Tichákem, na níž se zájemci o historický místopis doslechli třeba i o prvním olomouckém kině, pokračovala směrem ke konci bulváru tvořeného třídou Svobody a ulicí Legionářskou, jehož dominantou je monumentální Husův sbor vysvěcený 5. září 1926.

Ještě předtím, než se návštěvníci rozešli domů nebo s přáteli do kaváren, pořídili si někteří z nich a přímo na místě nechali autorem podepsat novou knížku s názvem Olomoucké vycházky po všedních cestách nevšedním městem, kterou Milan Tichák napsal právě na přání milovníků jeho vlastivědných vycházek, které olomoucká vlastivědná společnost pořádá několikrát do roka.

Vy můžete být přítomni jedné z nich prostřednictvím pořadu Přímo z místa.