Ukovat srdcem, vtisknout mu duši. Výroba nože z damascénské oceli trvá i sto hodin

Bušení kladiv a kovadlin se rozléhalo Helfštýnem. Kováři z celého světa obsadili všechny výhně na třetím nádvoří hradu. „Jsme v počáteční fázi. Proběhlo první svařování takzvaného paketu,“ říká Josef Zemánek, který na Heflštýn přijel z Chicaga.

I když se výrobou nožů ve Státech živí, cestoval tisíce kilometrů, aby se kurzu damascénského kování tady mohl zúčastnit.

„Vždycky je dobré, když vám někdo řekne, kde děláte chyby, kde se můžete zlepšit. Člověk se samozřejmě učí. Toto je odvětví, kde je hodně důležité, aby člověk dělal vše přesně. Jakmile se to nepodaří svařit, tak je to k ničemu,“ říká.

Kurz na Helfštýně vedl mistr Jaroslav Brixi. Své kolegy učil jak z damascénské oceli vykovat ty nejlepší nože.

Kurz damascénského kování na Helfštýně|foto: Lenka Kratochvílová

„Jsou tu kluci, kteří to ještě nikdy nedělali. Nejprve je učíme, jak kovářsky svařit ocel k oceli. Jakmile to zvládnou, tak se snažíme z paketu vyrobit materiál, ze kterého se dá vyrobit kvalitní nůž,“ vysvětluje Brixi.

Přichází k velkému bucharu, kam zrovna jeden z kovářů vkládá nažhavený ocelový prut.

„Chystá paket na damascénskou ocel. Má tam prvních sedm vrstev. Přeloží to třikrát a bude mít 21 vrstev. Takto bude pokračovat až do chvíle, kdy bude mít 160 vrstev. Potom už se objeví velmi krásná kresba damascénské oceli,“ popisuje Brixi.

Kurz damascénského kování na Helfštýně|foto: Lenka Kratochvílová

„Každý ten nůž má příběh. Každý jeden nůž má v sobě přibližně sto hodin práce. Někdy je to i víc. Každý se snaží, jak říká pan mistr, ukovat srdcem a vtisknout mu duši. To nás tu pan mistr učí už šestý rok. Snažíme se plnit jeho rady a dát do toho i něco svého. Potom z toho vzniknou takovéto krásné kousky,“ říká Peter Gašparík Hložan před železným stolem.

Na něm jsou vyskládané nádherné už hotové nože, které účastníci kurzu vyrobili loni. Více než polovina z nich je právě jeho.

Kurz damascénského kování na Helfštýně|foto: Lenka Kratochvílová