V Olomouci začíná Letní škola slovanských studií. K češtině cizince lákají rodové kořeny i umění

„V závěru kurzu je moc krásné vidět, jak se rodina a blízcí sejdou a s hrdostí sledují, jak jejich příbuzný nebo kamarád získává certifikát, který si vydřel během těchto čtyř týdnů,“ těší se na jednatřicátý ročník letní školy jedna z organizátorek Lenka Horutová.

Dnes studenty čeká písemný test a pohovor s lektorem. „Může se to točit kolem rodinných nebo profesních témat až po nějaké speciality,“ přibližuje ředitel letní školy Petr Pořízka.

Na základě testů si podle něj lektoři rozdělí studenty do pěti kategorií. Od pondělí už cizince čeká pět hodin češtiny denně včetně konverzace. Při výslovnosti je podle lektorů nejvíc trápí české hlásky ř a h.

Kromě lekcí češtiny čekají studenty přednášky i kulturní program

Odpoledne čekají na účastníky kurzů přednášky o literatuře a historii, filmy nebo divadlo. Zatančí si polku a k tomu se bude hodit i nějaká česká nebo moravská lidovka.

Důvody, proč se cizinci učí česky, jsou různé. Nejčastěji jsou to rodové kořeny a byznys. Někdy je to zas třeba milostný vztah nebo také láska k umění. Japonci například podle Pořízky milují české animované filmy, a to nejen Krtečka.

„Zemanovy animované filmy jsou v Japonsku pojmem. Mohli bychom se trochu stydět za to, že byli první, kdo vydal kolekci jeho animovaných filmů. My jsme se k tomu začali uchylovat až teď v posledních letech,“ dodává Pořízka.

To Eiichiho Sato z Japonska přivedla k češtině hudba. Miluje Antonína Dvořáka. A tak se stal dokonce rekordmanem olomoucké letní školy. „Je to unikát. Když už se někdo vrací, tak přijede dvakrát nebo třikrát a pak se chce podívat někam jinam. Toto je obrovská věrnost, kterou je nutné náležitě ocenit,“ usmívá se Petr Pořízka.

A tak bude mít Eiichi jubilejní desátou letní školu zadarmo. I letos prý přiveze svůj oblíbený lesní roh a nacvičí něco z české hudební klasiky.