Byly prý zplozencem ďábla, ale také léčily. Houby jsou od nepaměti součástí lidského života

„Máme chalupu na Valašsku a tam téměř každý víkend houbaříme,“ říká jedna z autorek knížky Michaela Sedlářová, která je náruživou houbařkou.

Stejně jako její kolegyně Barbora Mieslerová. Tu zase zaujalo spojení houby a alkohol.

„Zde si nepředstavíme nějakou houbu kloboukatou, kterou bychom sbírali v lese, ale jedná se o kvasinky, které jsou mikroskopické. Dlouhá staletí se využívaly při kvašení, aniž by lidé vůbec věděli, co využívají. Oni je neviděli. Jenom věděli, že někde nechají ležet nápoj a ten změní své vlastnosti,“ vysvětluje.

Michaela zase v sobě nezapře milovníka sýrů. Bez hub by to u některých nešlo. Neobejde se bez nich ale ani výroba léků: „Řada mikroskopických hub je schopná produkce takových speciálních látek, které jsou pro ně ne úplně nezbytné pro přežití, ale pokud jsou v malých koncentracích, tak mohou léčit některé lidské choroby.“

Kniha Houby a houbám podobné organismy v biotechnologiích|foto: Blanka Mazalová

I ty nejmodernější technologie v zemědělství spoléhají na houby: „Například mykorízu, což je taková symbióza mezi houbami a vyššími rostlinami. Ta se využívá k tomu, aby se zvýšila úrodnost rostlin. Velmi zajímavým využitím je takzvaná biologická obrana neboli biologický boj, kdy využíváme určité houby, které dokazují potlačovat pro nás nepříjemné parazity,“ říká Mieslerová.

Spory hub provázely lidstvo od nepaměti. V minulosti se dokonce věřilo, že jsou houby výtvorem dábla.

Barbora Mieslerová dodává, lidé z nich kvůli otravám měli strach: „Dokonce třeba takové otravy, které byly způsobeny námelem, paličkovicí nachovou, která napadá obilniny. Způsobovalo to prudké otravy.“

Ale i námel podle Michaely Sedlářové lidstvo dovedlo zvládnout. V současnosti totiž pomáhá v porodnictví.

Autorky knihy o houbách - Barbora Mieslová (vlevo) a Michaela Sedlářová|foto: Blanka Mazalová