Harmoniky a heligonky sbírá přes třicet let. Jiří Sedláček má největší sbírku ve střední Evropě
Harmoniky a heligonky sbírá přes třicet let. Přesto na ně podle svých slov nehraje. Když ale Jiřího Sedláčka v jeho muzeu v Litovli budete dlouho přemlouvat, předvede vám zvuk harmoniky, kterou si vyberete.
Má vůbec první muzeum harmonik v Česku přímo doma a navštívit ho můžete po domluvě. Uvidíte tam na tři stovky starých nástrojů.
„Jsou tu klávesové akordeony, knoflíkové akordeony, heligonky a atypické harmoniky,“ vyjmenovává devětasedmdesátiletý Jiří Sedláček, který sbírá harmoniky celý svůj život. Intenzivně pak posledních třicet let.
„Teď stojíme v jedné místnosti, kde jsou staré německé heligonky a tamhle naproti mám na výměnu novější nástroje. Mám tady taky indickou harmoniku a potřeboval bych, aby mi někdo poradil, jak se na ni hraje. Má dva měchy z boku. Když jeden měch tlačíte, tak to hraje a když táhnete, tak nehraje. To potom musíte zase tlačit na ten druhý měch,“ ukazuje.
Na naleštěných nástrojích nenajdete ani zrníčko prachu. Některé jsou vykládané ozdobnými kameny, jiné malované. Když někdo Jiřího Sedláčka požádá, jestli mu může na některou harmoniku zahrát, odpoví: „Předvedu mu zvuk té harmoniky.“
Harmonik různých tvarů i velikostí jsou plné tři místnosti. Nejstarší nástroje ze sbírky se začaly vyrábět od roku 1885.
„Je škoda, že v té harmonice není podpis posledního člověka, který ji měl v ruce a nenapsal tam datum výroby,“ říká Jiří Sedláček.
Harmonika prý není jen lidový nástroj. Jiří Sedláček říká, že když na ni hrajete, máte vlastně celý orchestr.
„Já se na klávesovou harmoniku snažím hrát jenom klasiku. Na knoflíkovou hraju třeba Vejvodu Vacka a u heligonky si i zazpívám večer sám pro sebe,“ říká.
Muzeum harmonik Jiřího Sedláčka u něj doma můžete navštívit vlastně kdykoliv. Stačí jen, když dopředu zavoláte.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Ztratit práci, vrátit se nebo narukovat. Ukrajincům v odvodovém věku nebudou konzuláty vydávat pasy
-
Ruské úřady zadržely Šojguova náměstka kvůli podezření z korupce
-
Motýli na Máji jsou kýč, zní z Klubu Za starou Prahu. Splňují všechny náležitosti, oponuje Vitvar
-
Památník v Letech nestavíme kvůli Romům, ale kvůli sobě. Prasečák byl náš problém, zdůrazňuje Šídlo