Muzeum umění v Olomouci vystavuje díla slovenského sochaře Jozefa Jankoviče

„Jozef Jankovič byl velmi upřímný, přátelský a komunikativní člověk. Velice nás mrzí, že na zahájení nebude s námi,“ lituje ředitel olomouckého muzea Michal Soukup. Výstavu začal připravovat ještě společně s umělcem.

„Je to ikona slovenského výtvarného umění, hlavně sochařství,“ potvrzuje význam Jozefa Jankoviče kurátorka Olga Staníková.

Muzeum se pochlubí i Jankovičovými díly, které má ve svých sbírkách. „Ještě před rokem 1989 jsme získali jeho práce na papíře, především experimentální počítačové grafiky, ale i některé kresby. Po roce 2000 se nám podařilo získat také jeho plastiku. Zúčastnili jsme se dražby, ze které jsme si odnesli monumentální dílo, které bylo hlavním exponátem na jeho přehlídce v rámci Benátského bienále v roce 1970,“ uvedl Soukup.

Komunistům nebylo Jankovičovo dílo po chuti

Olga Staníková blíže popisuje dílo s názvem Velký osud. Má charakteristické znaky Jankovičova díla, zejména naddimenzované lidské končetiny. „Jedná se o přímou reakci autora na zmařené naděje po Pražském jaru a příchodu vojsk Varšavské smlouvy,“ vysvětluje kurátorka výstavy.

Jozef Jankovič: Ruce (MUO)|foto: Blanka Mazalová

Jankovičovo dílo nevyhovovalo komunistickému režimu. Rozporuplné reakce vyvolalo například sousoší Oběti varují, které sloužilo jako pomník Slovenského národního povstání. Poměrně brutálně zobrazuje mrtvá těla, na nichž stojí bezradné postavy „vítězů". „Toto dílo bylo v roce 2004 přemístěno do obce Kaliště, která byla v závěru druhé světové války vypálená,“ dodává ředitel muzea.

Za normalizace všechna díla Jozefa Jankoviče zmizela z veřejného prostoru. Jako sochař začal opět svobodně tvořit až po roce 1989. Stal se prvním porevolučním rektorem Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. Letos v létě náhle zemřel, v listopadu by oslavil 80. narozeniny.