Muzeum umění zčásti obnoví stálou expozici Století relativity. Představí i díla Victora Vasarelyho

V otevřené části stálé expozice najdou návštěvníci několik novinek. Tou nejvýznamnější jsou dvě díla zakladatele op-artu Victora Vasarelyho, a to obraz Terek z roku 1951 a tapisérie Harmas z roku 1966.

Kurátorka Gina Renotière zdůraznila nejdřív význam prvně jmenovaného oleje: „Rok 1951 je ještě období před sepsáním manifestu, v němž Victor Vasarely poprvé specifikoval, co op-art je. Vyjádřil určité postuláty, které znamenaly velkou změnu ve vnímání optického umění. Na základě toho dostal Victor Vasarely titul Otec op-artu.“

Tato dvě díla se vloni muzeu podařilo doplnit o Vasarelyho práce na papíře. V olomouckých sbírkách je tak soubor 33 serigrafií, které reflektují padesát let Vasarelyho tvorby. Ty ale návštěvníci neuvidí.

„Každá práce na papíře musí být hýčkaná. Neměla by být příliš dlouho nasvětlená, dlouho exponovaná ve výstavních prostorách,“ říká Gina Renotière.

Výtvarník Ladislav Daněk|foto: Petra Ševců

Částečně obnovená expozice Století relativity podle kurátora Ladislava Daňka provází bouřlivým vývojem české moderní výtvarné kultury: „Z těch nejvýznamnějších uměleckých směrů musíme začít gestickou, čili lyrickou abstrakcí. Z 60. let je důležitý informel neboli strukturální abstrakce. Jedna z nesmírně významných kapitol v období 60. let byl lettrismus, čili vztah mezi obrazem a písmem.“

Důležité je podle Daňka srovnání s dalšími autory střední a východní Evropy. I když východní evropské země prošli v druhé polovině dobou totality, výrazně je to od hlavních uměleckých proudů neodchýlilo: „Ta kvalita tady vznikla a teď je naším úkolem ji postupně zpřítomňovat v celé Evropě.“

Podle Ladislava Daňka je to důkazem, že duch je silnější než ideologie a umění nezná hranic.