Na pohádkách přerovských loutkařů vyrostly generace dětí

Tamní loutkové divadlo patří k nejstarším na Moravě. Pohádková představení hráli v Přerově nejprve v domácím prostředí, později hráli v jedné z místních škol. Stálou scénu, ve své době nejmodernější ve střední Evropě, získali v prostorách sokolovny roku 1936.

Dlouhou šňůru přerušily jen ničivé povodně v roce 1997. „Ta voda tady byla po tři dny tak pět až sedm metrů, takže všechna sedadla byla zatopená, všichni diváci by seděli pod vodou a prakticky nic se nezachovalo,“ popisuje principálka Marie Věřmiřovská.

Dochovat se podařilo pouze kulisy a loutky, které byly umístěny na nejvyšších místech. Najdeme zde například královský trůn, pocházející z nejstaršího období přerovského loutkového divadla.

Přestože velká voda poškodila velkou část kulis i loutek, po krátké přestávce se malí diváci do Kašpárkova divadla mohli znovu vrátit.

Stoletá kontinuita souboru je udržována i díky zájmu mladých lidí. „My se tady teď podílíme všichni na všem. To už je řemeslo, které vyžaduje velkou píli a trpělivost a samozřejmě taky zodpovědnost. Chodit pravidelně na zkoušky, udělat si čas právě v ty neděle, kdy pravidelně hrajeme, prostě spolupracovat,“ říká Zdeněk Odložilík, který v přerovském ochotnickém loutkovém divadle pracuje nejen jako zvukař.