Olomoučtí geoinformatici jsou světovou špičkou v eye-trackingu

„Je to taková krabička pod monitorem, která snímá pohyb očí uživatele po monitoru,“ ukazuje, jak eye tracking funguje, vedoucí laboratoře Stanislav Popelka.

Na eye-trackingu se mu nejvíc líbí, že přímo vidí, jak uživatel s mapou pracuje, která místa ho zaujala, jestli se často pohledem vrací do legendy, případně která místa jsou pro něj problematická.

Díky tomu může mapy vylepšovat tak, abychom se v nich lépe vyznali a čtení map bylo co nejjednodušší. Zaujatě popisuje: „V té krabičce, co je pod monitorem, jsou dvě infračervená světla, která svítí směrem k tomu respondentovi, který sedí před monitorem. Zároveň je tam vysokorychlostní kamera, která snímá oči respondenta. Ta najde střed zornice a zároveň najde odražené infračervené světlo z těch zářičů. Na základě tady těch dvou míst na té oční kouli zjistí směr pohledu s přesností asi na 0,4 stupně.“

U vedlejšího počítače sedí student Martin Gabryš, i on bude využívat oční kamery. Dokázat chce, jestli stínování na mapách je pro jejich uživatele opravdu užitečné: „Ke svému experimentu budu potřebovat dalších 40 osob. Ve výsledku bych měl dojít k tvrzení, jestli je stínování v mapách k něčemu nebo ničemu, popřípadě, kde se využívá a proč a taky kde se ho vyplatí použít a kde ne.“

Snímač EEG|foto: Aleš Spurný

Eye-tracking je stále oblíbenější v marketingu, reklamě, designu webových stránek. Pomáhá ale i handicapovaným a třeba i při rehabilitaci po mrtvici: „Vyzkoušeli jsme nahrávat ty pacienty pomocí eye-trackeru. Je tam krásně vidět, jak těsně po té mrtvici se do té levé strany monitoru vůbec nedívají. Oči jsou pořád napravo. Po nějaké rehabilitaci, třeba po dvou, třech měsících už je krásně vidět, jak se jim to zlepšilo.“

Stanislav Popelka spolupracuje například i s psychology. Těm eye-tracking pomáhá práci s autisty, kteří mají problém podívat se lidem do očí.