Pišlici z Jesenicka probouzejí v dětech kreativitu. Teď znovu ožívají v knize příběhů

„Tady mají pišlici karneval, tady se zase nechají záměrně vyprat v pračce,“ ukazuje Václav Kvapil novou knížku, ve které pišlici prožívají různá dobrodružství. První díl už je na světě dva roky, vydání druhého se chystá v těchto dnech. „Vyvádí různé hlouposti. Tady si udělali kolotoč z hodin,“ listuje dál Kvapil.

Nápad vytvořit pišlika se zrodil v hlavě bývalého učitele Václava Kvapila a stolaře Dušana Ingra. Oba mladí muži se vzájemně doplňují a vytvářejí stále nové hračky. „Dynamika těch nápadů byla společná. Od začátku jsme věděli, že pišlik musí ožít,“ říká Kvapil a představuje pěticentimetrovou postavičku. „To je tmavý pišlik, tohle světlý, tady je ponorka. Pořád vymýšlíme nové věci, třeba tohle letadlo Dušan vymýšlel skoro rok,“ směje se. „Ten vývoj je vždycky dlouhodobý,“ dodává jeho kolega.

Přímo v dílně ve Vápenné vzniká většina všech hraček. Měsíčně vyrobí zručný Dušan Ingr i 300 kousků. Právě teď připravuje raketu: „Hrubý tvar už je vysoustružený. Teď se to znovu upne do soustruhu a obrousí.“ Nejčastěji používá jasan, v případě jiné barvy sáhne po dřevu z třešně nebo ořechu.

Prstová loutka? Kostým pro pišlika

Na výrobě hraček se podílí celá řada spolupracovníků. V Jeseníku například i duševně a tělesně hendikepovaní. V chráněné dílně šijí prstové loutky a kostýmy pro pišliky v jednom. U šicího stroje sedí Zina Rašková: „Máme zakázku na maňásky, které se nasadí na pišliky. Já říkám, že si chodím do práce hrát a hrozně mě to baví. Mám na šití ráda takové malé věci.“

Prstové loutky z Jesenicka|foto: Andrea Švubová

Z prodeje hraček je podle Václava Kvapila znát, že jsou u dětí velmi oblíbené. Líbí se jim i to, že si mohou pišlika dle svých představ dotvořit. „Můžou si ho dolepovat, domalovávat, oblékat a to je velice úspěšné,“ doplňuje Kvapil.