Rádi jezdí na kole, ale žádnou cestu k tomu nepotřebují. Děti z Němčic nad Hanou totiž trénují krasojízdu

A taky je nutno říct, že jsou to děti hodně šikovné. Doma už mají spoustu medailí. Možná i proto, že lásku ke krasojízdě podědily po svých rodičích. Právě oni je také trénují.

Když chcete vidět, jak vypadá taková krasojízda v Němčicích nad Hanou, musíte se vydat do sokolovny, a aby to bylo úplně přesné, do její tělocvičny. Ta vypadá jako všechny ostatní. Na zemi jsou parkety, jen žádné nářadí tady nenajdete. Celý prostor je prázdný. Tady se totiž jezdí na tom zvláštním kole. Jak vlastně vypadá, nám popíše Adéla Přibylová.

„Kolo na krasojízdu je speciální. Má takzvaný furtšlap. To znamená, že jednou šlápnete a pořád šlape. Nemusíte šlapat,“ usmívá se Adéla Přibylová a dodává: „Nemá brzdy. Má speciální galusky, po kterých nejde jezdit venku, protože by se propíchly. Na předním i zadním kole má dva stupáky, na kterých se může stát. Řídítka jsou zaoblená, abychom na nich mohli stát nebo sedět, kvůli cvikům.“

Dneska už je to slečna, ale krasojízdě propadla ve čtyřech letech. Krasojezdci předvádějí různé divné figury a cviky, no samozřejmě na kole a za jízdy, popisuje dvanáctiletá Míša Vosičková: „Ráda jezdím stoj na řídítkách. To znamená, že si nohama stoupnu na řídítka a jedu. Nesmím se příliš předklonit nebo zaklonit, abych nespadla.“

No a jako při každém sportu i při krasojízdě není nouze o pády a nějaké ty modřiny, a dokonce se občas nějaká ta kost zlomí, třeba Alena Florová si zlomila obě ruce: „Tu první jsem měla zlomenou, když jsem jela stoj na sedle a řídítkách a tu druhou, když jsem jela skrčku z obrácené fronty do závěsu.“

Na krasojezdce dohlíží trenérka Eva Přibylová. Na některé dvakrát týdně, na ty nejlepší i čtyřikrát: „Většinou chodí dvakrát, ale právě třeba Adélka už čtyřikrát týdně. Je mistryně republiky a pokud chce jet mistrovství světa nebo Evropy, tak musí víc trénovat.“

Mezi krasojezdci z Němčic najdete víc holek než kluků. Všichni jsou ale šikovní. Jak se mi pochlubili, sbírají na závodech jednu medaili za druhou.