Řecké pašije Bohuslava Martinů poprvé v Olomouci. Inscenaci režíruje J. A. Pitínský

Řecké pašije Bohuslava Martinů se dočkají historicky prvního uvedení v Moravském divadle dnes v 19 hodin. Druhá premiéra pak zítra v tentýž čas.

„Něco slyším a řeknu: ,To je typický Martinů.‘ U Řeckých pašijí to funguje od první do poslední minuty,“ říká dirigent představení Petr Šumník. Právě Řecké pašije jsou podle něj vyvrcholením tvorby Bohuslava Martinů.

„Zdá se mi, že Martinů, který prošel různými kompozičními experimenty 30. a 40. let jako jsou například jazz a swing, v posledních svého života došel k esenci toho nejlepšího. To se dá říct o hudbě Řeckých pašijí. Vše co se mu osvědčilo a čemu věřil dal právě do této opery,“ dodává Šumník.

Přestože je podle Šumníka opera tím nejlepším od Martinů, notně se inspiroval balkánskou a řeckou lidovou hudbou: „Je známo, že Martinů studoval řeckou ortodoxní hudbu. Na několika místech se objevují sborové nebo sólově přednesené modlitby, ze kterých čiší byzantský směr. V různých střídavých taktech se patrně promítá i balkánská lidová hudba.“

Bohuslava Martinů komunistický režim téměř vytěsnil. Ceněný byl v zahraničí. A tak na domácí pódia se pomalu vrací. I to byl jeden z důvodů, proč šéf opery Miloslav Osvald titul nasadil.

Řecké pašije v režii J. A. Pitínského|foto: Jan Procházka

„Každé dva nebo tři roky nasadíme titul, který je pro naše diváky neobvyklý a současně divácky náročný. Právě Řecké pašije mi do dramaturgie velmi dobře zapadaly. Námětem se jedná o nesmírně geniální dílo. Když odhlédneme od novozákonního příběhu o Ježíšovi, zjistíme, že se pašije týkají nás všech, protože jsou o podstatě lidského naturelu. Dokonale nám ukazují, jak se lidé dokážou jako stádo přizpůsobovat zlu a diktatuře. Jsou aktuální ve všech směrech,“ vysvětluje Osvald.

O čem vypráví Řecké pašije

Příběh o obyvatelích řecké vesnice, do níž během velikonočních pašijových her přijdou žádat o pomoc uprchlíci z jiné vesnice zničené nájezdem Turků, zaujal Bohuslava Martinů silou emocí. Až drastická byla proto první verze opery. Režisér Jan Antonín Pitínský vychází ale z druhé kratší verze.

Řecké pašije v režii J. A. Pitínského|foto: Jan Procházka

„Opera je trochu mnohostrannější a vyskytuje se v ní postava obyčejného ovčáka, který tak studuje evangelium, až se stane někým, kdo by se dal nazvat Ježíšem Kristem. Čeká ho také stejný osud. To téma pro nás bylo přitažlivější tak jako zobrazení lidí vyhnaných ze své obce. Ti putují do bohaté bohaté obce, která je vyžene dál do nehostinných hor. I to mě dojímá a myslím na to,“ říká režisér.

Řecké pašije v režii J. A. Pitínského|foto: Jan Procházka

Role Manolioseje podle Jakuba Rouska jedna z nejkrásnějších českých operních rolí: „První myšlenka, která mě napadla: Co je víc, než hrát Ježíše Krista? Kdo z nás je hoden být Kristem?“

„Chtěl bych podotknout, že muzika Bohuslava Martinů je specifická a netradiční. Jsem velmi rád, že jsem tuto šanci dostal a opět mohu zpívat česky. Řecké pašije jsou jednou z nejkrásnějších oper, se kterými jsem se setkal,“ dodává Rousek.

Záletnou vdovu Kateřinu, která v pašijových hrách představuje Máří Magdalenu zpívá nová posila operního souboru Radoslava Mičová. Její postava prochází mnoha změnami, a tak prý nastudování nebylo jednoduché: „Měla jsem spoustu konzultací i s režisérem, samostatné práce doma, přemýšlení a hledání. Také s dirigentem jsem konzultovala úpravy a opravy chyb v rytmu,“ říká.

Řecké pašije v režii J. A. Pitínského|foto: Jan Procházka

Autorem variabilní scény je architekt Milan Nytra, hudebním fanouškům známý jako člen skupiny Buty.