Režisér Theodor Mojžíš natočil dokument o slavném sochaři Ivanu Theimerovi

Hodinový snímek, který vznikl v koprodukci studia Video Theo a České televize a který režíroval Theodor Mojžíš, připomíná spletité a dramatické životní peripetie světoznámého sochaře.

Ivan Theimer se tak s filmaři vrací do rodné Olomouce, ke studiu v Uherském Hradišti, či k roku 1968, kdy emigroval do Francie.

Dvacet tisíc kilometrů po České republice, Francii, Itálii či Německu, desítky rozhovorů s historiky umění a pamětníky a stovky hodin ve studiu. To má za sebou režisér Theodor Mojžíš, který vysvětluje, proč ho zajímal právě Ivana Themier: „My si musíme vážit těch lidí, kteří něco udělali. Ať jsou to lidé, kteří jsou tady a celý život prožijí třeba v Litovli nebo v Olomouci, tak ať jsou to lidé, kteří odešli v některých zlomových okamžicích našich dějin a udělali velkou uměleckou nebo pracovní kariéru v cizině a sem k nám domů se jenom vracejí a ukazují nám také trošku jiné oči, než na jaké jsme zvyklí my tady doma."

Podle něj Ivan Theimer také trošku otevřel svět i jemu v jiné podobě: „Určitě, i když ani ne tak tady v Olomouci, ale spíš v tom světě bylo zajímavé to, že si člověk uvědomil, že je Theimer opravdu Evropan. On prostě je doma všude. Ve Francii, v Itálii, Německu, Švýcarsku. To je člověk, který prostě zapadne a všichni ho berou jako Theimera.“

Ivanovi Theimerovi se po zhlédnutí filmu vrátila řada vzpomínek. „No je to vždycky komplikovaná záležitost, protože se objevíte před zrcadlem sedmdesáti let vašeho života, což není jednoduché, protože je spousta věcí, na které člověk zapomněl a které se vymazaly každodenní aktualitou. Protože je logické, že zapomínáme na to, co se s námi stalo, když jsme byli v těch patnácti letech u prvních štaflí a tak dále.“

Jaké to pro něj bylo vidět ve filmu sošku, kterou vyrobil právě ve svých patnácti letech? „No já jsem úplně na tu sošku zapomněl, a když jsem viděl Davida Radoka, že to má ve svém ateliéru a že spousta lidí žije s věcmi, které se úplně vytratily z mého vidění. Když se na některé věci dívám, tak si říkám: „to jsem udělal já?“, protože jsem byl mladý, naivní a na ten svět jsem se díval úplně jinýma očima než dneska. Díval jsem se těma očima, které měly pohled patnáctiletého kluka. A dnes se ty oči dívají úplně jinak na to, co se kolem mě děje,“ vysvětluje Ivan Theimer.