Hlasitost hudby a mluveného slova

Dobrý den,

mám jednu poznámku, kterou jste určitě již řešil jako častou připomínku. Jedná se o nesoulad úrovně hlasitosti mluveného slova a hudby.

Hodně nepříjemné je, když například v příspěvku hovoří zpravodaj telefonem – úroveň hlasitosti je nízká, po skončení reportáže pustíte nějakou znělku, která má naopak úroveň vysokou.

Mnohdy je to hodně nepříjemné, zvláště v menším prostoru, například v autě.
Pro posluchače staršího věku je to stálý běh k rádiu zesilovat a zeslabovat, jak kdysi trefně poznamenala starší posluchačka, která měla podobnou připomínku. Ale s časem se pranic nezměnilo.

Tehdejší vysvětlení zvukaře, že jinak vnímáme mluvené slovo a jinak hudbu, mi nevysvětlilo tento problém, spíš naopak. Pokud to zvukař ví, proč to neřeší?

Děkuji.

Petr Hroch

Vážený pane Hrochu,

děkuji Vám za kritickou připomínku týkající se poměru hlasitosti mluveného slova a hudby. V mé agendě se tento problém objevoval velmi často od mého nástupu v květnu loňského roku, a proto jsem se jím intenzivně zabýval.

Opakovaně jsem o tom jednal s odborníky z Techniky Českého rozhlasu a hledali jsme způsob, jak přáním posluchačů vyjít vstříc. V té době jsem si pozval specialistu na distribuci signálu ing. Pavla Straňáka i do jednoho z pořadů Káva o čtvrté, jak ve svém dopise zmiňujete. Podstatu jeho vysvětlení shrnuje citace jeho kolegy Ing. Roberta Siničáka:

„Poměr hlasitosti hudba/řeč je ovlivněn mnoha faktory. Vlastní vysílání na VKV FM podléhá doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU BS.R-412. Toto doporučení požaduje vysílání s tzv. omezením výkonu multiplexního signálu. Znamená to, že výkon řečového signálu a výkon hudby jsou udržovány na stejných hodnotách s přesností na desetiny decibelu.

Výsledný dojem z hlasitosti je pak významným způsobem ovlivněn kmitočtovou charakteristikou přijímače. Na různých typech přijímačů se výsledný subjektivní dojem z hlasitosti může lišit. Zvýraznění vysokých nebo hlubokých kmitočtů v reprodukci (například equalizérem přijímače/minivěže) může způsobit dojem vyšší hlasitosti u hudby. Naopak na malých přenosných přijímačích, které dobře reprodukují pouze střední část spektra, může docházet k opačnému jevu – hlasitost řeči se zdá vyšší než u hudby.“

Přestože je tedy zvuková vyváženost slova a hudby hlídána s maximální přesností, nelze vyloučit, že někdy je posluchačský dojem opravdu jiný, nejčastěji takový, že hudba (zvlášť například zvuky elektrických hudebních nástrojů) působí agresivněji než lidské hlasy.

Je velmi obtížné určit, co je příčinou toho, že někteří posluchači mají pocit nevyváženosti zvukové hladiny slova a hudby, eventuálně zvukových předělů a znělek, zatímco jiní posluchači takové problémy nepociťují. Na vině v tom případě jsou patrně subjektivní faktory, například nastavení výšek a hloubek na jednotlivých přijímačích, kvalita signálu v daném místě, ale také třeba individuální schopnost posluchače přijímat tóny o různých výškách.

Toto vysvětlení má svou logiku, ale mou povinností bylo pokusit se učinit pro posluchače vše, co je možné, v daném případě učinit poslech příjemnějším. Proto technici Českého rozhlasu na můj podnět provedli koncem loňského roku úpravy distribuce signálu na výstupu tak, že zvýraznili modulační linii mluveného slova v neprospěch hudby.

Mohu konstatovat, že po této úpravě stížnosti posluchačů prakticky ustaly, respektive čas od času se objeví ojedinělá kritika, jako je ta Vaše. Pečlivě tento problém sleduji, a kdyby počet stížností narůstal, bude to důvod k dalšímu jednání s příslušnými odborníky.

Váš dopis je pro mne důležitou zpětnou vazbou a děkuji Vám za něj.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu