Miroslav Kalousek ve 20 minutách Radiožurnálu

Dobrý večer,

mám připomínku k dnešnímu (12. 12.) rozhovoru paní Bastlové s panem Kalouskem po
17 hodině. Nechat tohoto člověka vykládat, že třicet procent voličů ANO jsou nějací bývalí nomenklaturní kádři s nenaplněnými ambicemi, a když se jednomu z nich daří, tak ho volí, je myslím docela silná káva.

Od moderátora veřejnoprávního sdělovacího prostředku bych očekával, že bude oponovat proti takovému názoru. Je mi 55 let a nikdy jsem nebyl v žádné politické straně. Dříve jsem byl volič ODS. Pan Kalousek je právě jeden z lidí, kteří společnost rozdělují.

Děkuji.

_____________________________________________________________

Vážený pane,

na základě Vašeho dopisu jsem si pořídil doslovnou citaci ze zmíněného pořadu.

"M. Bastlová: Jak si, pane předsedo, vysvětlujete, že přes všechny tyto okolnosti hnutí ANO v průzkumech rostou, nebo přinejmenším neklesají preference?
M. Kalousek: To je opravdu rozhodnutí veřejnosti. Pravděpodobně ty voliče, které v tuhle chvíli Andrej Babiš má, tyhlety kauzy nějakým způsobem nesnižují jejich víru ve spasitele, který jim zařídí, aby bylo lépe, popřípadě nesnižuji pocit té obrovské rehabilitace lidí, kteří se aktivně angažovali v normalizačním režimu a pak měli trochu pocit, že sametová revoluce nějak přerušila nebo retardovala jejich kariéru a teď, když je jeden z nich předsedou vlády, tak to cítí jako své vítězství. Pravděpodobně těch lidí je dohromady 30 procent a všechny tyhle kauzy, které spoustě lidí vadí do té míry, že jsou přesvědčeni, že jsou porušovány základní principy právního státu, tak jim to nevadí. Jinak si to vysvětlit neumím."

Vaše interpretace tohoto výroku je podle mého názoru správná. Publicistický pořad je založen na prezentaci subjektivních názorů, které nemusí být opřeny o ověřené zdroje. Moderátor má v případě jednoho hosta být tomuto hostu oponentem s přiměřenou mírou racionální skepse, má zastupovat nepřítomné zastánce jiných názorů. V tomto smyslu mohla Marie Bastlová vznést otázku, jak Miroslav Kalousek k teorii, kterou představil, dospěl. Nicméně měli bychom posuzovat celou věc v kontextu. Metodologické východisko, podle něhož by moderátor rozporoval každý výrok hosta, by v podstatě debatu znemožnilo. Proto je vždy na zvážení moderátora, případně dalších osob, které mu poskytují rešeršní a jiný servis, jak situaci vyhodnotí.

Můj závěr tedy zní, že v daném případě moderátorka mohla na výrok hosta zareagovat jako zástupce nepřítomných oponentů, avšak pokud tak neučinila, nepokládám to v kontextu celého rozhovoru za zásadní pochybení. Přístup moderátorky k hostu byl věcný, korektní, nevyjadřovala mu svým postojem empatii, což bych hodnotil jako profesní selhání.
Váš dopis nicméně považuji za důležitou zpětnou vazbu. Proto jej i se svou odpovědí předávám vedení Zpravodajství Českého rozhlasu.

Přeji Vám klidný adventní čas a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu