Pietní akt k výročí srpnové okupace

Vážený pane doktore,

sledoval jsem pietní akt k uctění památky obětí invaze „spřátelených“ armád před budovou Českého rozhlasu. Byl jsem naprosto otřesen chováním některých tzv. „demokratů-křiklounů“, kteří zcela znevážili, resp. zesměšnili tento akt. Zmíněný pietní akt se přece netýkal demonstrace vůči premiérovi! Je ovšem zcela zarážející, že rozhlas v následném zpravodajství toto nijak nekomentoval, ba spíše akcentoval chování těchto hulvátů z ulice, než samotný pietní akt! Dovolím si připomenout můj postřeh z roku 1989, kdy se totalitní režim nadobro zhroutil. Na hřbitově v Orlové u Ostravy je památník sovětských vojáků, padlých při osvobozování našeho kraje. Zároveň je zde i památník zahynuvších horníků při velkém důlním neštěstí na Nové jámě v Orlové z 20. 5. 1919. Oba pomníky byly posprejovány a poškozeny, zřejmě individui obdobných „kvalit“, jichž jsem byl dnes svědkem, kteří ve své fanatické nenávisti jsou schopni takovýchto činů. Bohužel veřejnoprávní média je v tomto tiše a zcela účelově podporují. Bůh nás chraň před protagonisty takovéto „demokracie“!

S úctou

P. L.

Vážený pane,

dovolte, abych Vám sdělil své osobní stanovisko. Český rozhlas tak jako každý rok připravil pietní akt, jehož smyslem je důstojně připomenout oběti okupace – lidské životy položené v bojích před jeho budovou, a zároveň s tím připomenout statečnost pracovníků Čs. rozhlasu v srpnu 1968. Pietní akt je rituálem, který je v jistém slova smyslu potvrzením společenské smlouvy: Na těchto hodnotách nám záleží, tyto hodnoty ctíme a klaníme se před těmi, kdo je hájili s nasazením i s obětováním života. Proto se podobné rituály odehrávají na stejných místech ve stejnou dobu a v neměnné „choreografii“.

Ctím právo každého občana projevit svobodně svůj názor. Ale souhlasím s těmi představiteli veřejného života a novináři, kteří vyjádřili přesvědčení, že pietní akt měl s ohledem na památku obětí proběhnout důstojně a že veřejné vyjádření názoru na některé politiky v jeho průběhu mělo mít jinou, vhodnější podobu. Nezpochybňuji, jak jsem uvedl, právo na názor, ale mám výhrady k formě, jakou byl projeven v konkrétním čase na konkrétním místě, za zvuků smutečního pochodu, při kladení věnců uctívajících padlé, při projevech potvrzujících, že tento stát přijímá dané hodnoty za součást své identity.

Zajištění veřejného pořádku není v kompetencích veřejnoprávního média, mohu však jako účastník akce potvrdit, že pracovníci Českého rozhlasu učinili v dané situaci maximum, aby zajistili co nejklidnější průběh pietního aktu.

Pro médium veřejné služby to byla velmi složitá situace. Domnívám se, že ji zvládlo se ctí. K celému průběhu pietního aktu před budovou Českého rozhlasu přistoupili editoři jeho zpravodajství s potřebnou profesionalitou, viz odkaz na článek uveřejněný 21. 8. na iRozhlasu. Tento článek obsahuje korektní zprávu o události i celý projev premiéra.

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/cesky-rozhlas-andrej-babis-radek-vondracek_1808211204_pj

S pozdravem a díky za pochopení

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu