Převaha negativních informací ve zpravodajství

Vážený pane ombudsmane Pokorný,

poslouchali jsem pořad Káva o čtvrté, ve které jste byl hostem, odpovídal na otázky a zároveň i dal podnět k tomu, abychom Vám k tomu napsali názor náš i našich kamarádů.

Odpovídal jste také na otázku paní posluchačky, která si přála, aby byly zprávy a informace z rádia více „veselejší“ . Odpověděl jste - že zprávy nejsou „oznamovací“ a dále pak něco v tom smyslu – že jestliže se máte (Čr2) v konkurenci medií prosadit - tak zprávy musí být „úderné“…lidé to chtějí a v opačném případě se rádio vypíná???

S tím rozhodně nesouhlasíme a prosíme, abyste vyřídil zpravodajcům, že není třeba vysílat „neověřené zprávy“, které jsou převzaty z bulvárních medií typu „Televize Seznam“, ihned, jakmile se objeví na internetu. Vždyť v ČR máme mír a nyní i demokracii a tyto zbytečné, zprávy slyšet nemusíme, dokud se nevyjasní více.

Zároveň také prosíme, aby se někteří redaktoři a moderátoři zamysleli nad tím, proč často používají ve vysílání slovo „dorazit“. Slovo „dorazit“ bylo vždy užíváno ve smyslu násilí, hrubosti, síly a teď má nahradit krásná česká slova, která ještě navíc říkají, co se vlastně stalo!? Místo toho např. použít slova „přijít, navštívit, přijet, přiletět, atd.“
Myslíme, že i výše uvedené důvodů přispějí k tomu, že zprávy budou sice úderné, ale svým způsobem i klidné.

Ještě jedna úvaha. V našem dětství bylo slovo „mír“ téměř v každé větě, ve všech učebnicích, českém jazyce… protože po 2. světové válce bylo nejdůležitější!
Teď je skoro nejdůležitější slovo „demokracie“. Myslíme, že by i Český rozhlas měl stále a v této době dbát na to, aby si lidé uvědomili, že demokracie neznamená jen druhým vnucovat svůj názor, ale ještě důležitější je se naučit přijmout názor právě toho druhého i když s ním nesouhlasíme.
Perfektně to řekla moderátorka p. Jana Smutná v pondělním kolotoči: „když nemám stejný názor, nemusím být nutně nepřítel!!“

Český rozhlas rozhodně budeme poslouchat dál. Doufáme a věříme, že v něm budou pracovat jen vynikající lidé – jako dosud, a že bude nadále nestranné médium, které pomůže k tomu, aby se naše společnost nehádala, neútočila na sebe kvůli jinému názoru, a taky se vrátilo do společnosti slušné chování!

Děkujeme, že jsme Vám mohli sdělit náš názor, přejeme klidný adventní čas a hodně zdraví Vám i všem zaměstnancům Českého rozhlasu a v novém r. 2019 dobré zdraví, mír a porozumění!

Za rodinu, mladší i starší kamarády s pozdravem

H. J.

_____________________________________________________________

Vážená paní,

děkuji Vám za dopis. Pokusím se Vám vysvětlit své stanovisko týkající se zpravodajství. Otázka posluchače, kterou mi Patricie Strouhalová v Kávě o čtvrté 6. prosince položila, zněla, proč Český rozhlas vysílá tolik špatných (rozumějme negativních, krutých) zpráv. S takovými výhradami posluchačů se občas setkávám a rozumím jim. Jsou dny, kdy si také ráno nechci pustit doma Český rozhlas Plus, protože chci mít klidnou chvilku, než se dozvím, co se zase ve světě stalo. A tak si pustím třeba Vltavu nebo nějaké hudební CD. Ale když zůstanu u zpravodajství, nezbývá mi než Vám napsat toto: Média podávají stylizovaný obraz reality, toho bychom si měli být vědomi a tak bychom k nim měli přistupovat. Zpráva v médiích je z podstaty věci informací o něčem novém, výjimečném, jedinečném. Proto se ve zpravodajství neobjevují informace o tom, že ve školách se učí, že lékaři léčí a podobně, nýbrž že v nějaké škole se střílelo, že pacient se soudí s nemocnicí a podobně. To vytváří poměrně jednostranný obraz reality jako sledu negativních informací. Jsou si toho vědomi všichni, kdo zprávy připravují. Je mi líto, ale jiná cesta asi není - veškeré pokusy o tzv. bílé zprávy (tedy pozitivní informace o tom, jak věci fungují) skončily neúspěchem, totiž nezájmem čtenářů a posluchačů. Snahou editorů samozřejmě je dostat takové zprávy do vysílání, ale profese jim velí zabývat se především tím, co jsem popsal. Není to tedy nějaká apriorní zaujatost editorů vůči pozitivním hodnotám. Zpráva je prostě konstruována na popsaném principu a těžko s tím něco uděláme.

Nemluvil jsem v Kávě o čtvrté o tom, že by Český rozhlas vysílal takové zprávy, jaké lidé chtějí. To by například znamenalo vysílat bulvární zpravodajství typu kdo se s kým rozešel a kdo s kým chodí, řečeno s velkou nadsázkou. To činí komerční média, a já jim to nevyčítám, prostě se tím živí. Ale veřejnoprávní rozhlas má zákonem a Kodexem dáno jiné poslání. Má povinnost zveřejňovat takové zprávy, které jsou ověřeny alespoň z dvou na sobě nezávislých důvěryhodných zdrojů. Tím zároveň potvrzuji Vaše přání, aby Český rozhlas nevysílal neověřené zprávy převzaté z komerčních médií.

Mluvíte mi ze srdce, když uvažujete o podstatě demokracie jako o dialogu rovného s rovným. Na to téma jsem měl jeden z posledních rozhovorů s novinářem Janem Petránkem. Pro potřeby Týdeníku Rozhlas jsem počátkem září tohoto roku ocitoval několik jeho vět z tohoto našeho rozhovoru:
"Když si někdo jiný myslí něco jiného než já, neznamená to, že je horší, nebo že ten horší jsem naopak já. Zkusme odložit své animozity a přijmout myšlenku, že budoucnost je ve vzájemném porozumění. Ne ve shodě, ta není možná nikdy a nikde, ale v porozumění tomu, že naše názory se mohou střetávat, a přesto můžeme jeden druhého uznávat jako rovnocenného partnera a často i přítele."

Přeji Vám klidné adventní dny a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu