Příliš mnoho zahraniční hudby na Dvojce?

Vážený pane doktore,

nabízíte možnost vyjádřit se ke všemu, co se týká Českého rozhlasu. Dovolím si tuto šanci v jedné oblasti využít.

Měl byste se zasadit o přejmenování Českého rozhlasu na Anglicko-český rozhlas. Alespoň v jeho ranní části. Každé ráno poslouchám vysílání Dvojky cca od 5.15 hod do 6.30 hod. V autě jsem od 6,05 hod do již uvedené půl sedmé. Je neuvěřitelné, kolik anglických písní zazní – na rozdíl od českých. Protože mi už angličtina vadí (nemám-li použít jiné výrazy z naší krásné mateřštiny), přepínám z Dvojky na Radiožurnál. Často úplně zbytečně a marně – přecházím z bláta do louže.

Proč tak málo zní české písničky? A že by zazněla nějaká česká lidová či národní? NEMYSLITELNÉ!!! Z tohoto přístupu mám pocit, že se za české autory a interprety ČRo stydí.

Paní Pavlína Filipovská měla v neděli krásný pořad. Vzpomínala na řadu velkých Čechů (ale nejen na ně) a měla jsem možnost slyšet hudbu, kterou jindy ČRo tak pečlivě tají. Vystačila si s českými písničkami. Proč víc nevysíláte např. Viktora Sodomu, Pavla Nováka, Ivana Mládka, Janu Robovou, Jiřího Vašíčka, Milana Chladila, Ivetu Simonovou, Jiřího Suchého, sestry Ellefteriadu, Plavce - Rangers, KTO, Assonanci a další? Nemáme být na koho hrdí, že musí stále někdo "kvílet" v angličtině? O ruštině už vůbec nemluvím. Proč nemají dnešní mladí, narození po roce 1989, znát Allu Pugačevu a Stanislava Vysockého? Myslíte si, že když se budete tvářit, že nikdo takový nebyl, že získáte vyšší kredit a důvěryhodnost? Za sebe jsem přesvědčená, že ne.

Je mi smutno, že veřejnoprávní medium neukazuje bohatství a krásu odkazu našich předků z minulých století i z nedávných let. Určitě mě budete přesvědčovat, že v neděli dopoledne je folklóru dost. Ale protože se mi jedná o posilu národní hrdosti hlavně u mladé generace, myslím si, že by Dvojka měla přehodnotit svou skladbu hudební produkce i ve všedních dnech.

Často si říkám, že i ČRo má svůj podíl na tom, že úsloví "Co Čech-to muzikant" už není pravdivé.

Pokud budete mít zájem, tak Vám ráda napíšu konkrétní dny, hodiny a minuty, kdy se na dvou nejsledovanějších stanicích ČRo z angličtiny prostě nevymotáte.

S pozdravem

Marie Koutová

Vážená paní Koutová,

děkuji Vám za dopis, který svědčí o pozornosti, s jakou posloucháte vysílání Českého rozhlasu, a také o tom, jak vysokou hodnotu pro Vás představuje. Rozumím Vaší kritické připomínce a mohu Vám slíbit, že Váš požadavek, aby Dvojka hrála co nejvíce česky, budu tlumočit jak vedení této stanice, tak programovému řediteli Českého rozhlasu.

Dovolte poznámku k tématu. V současné době je poměr české a zahraniční produkce ve vysílání Dvojky nastaven tak, že sedmdesát procent hudby je české a třicet procent zahraniční. Na Radiožurnálu je to přesně obráceně, tato stanice hraje zhruba sedmdesát procent zahraniční produkce. Odpovídá to požadavkům cílových skupin těchto stanic. Posluchači Dvojky preferují spíše české písničky, ale nevyhýbají se ani těm cizím, i když jich nechtějí slyšet tolik jako posluchači Radiožurnálu.

Ovšem preference jednotlivých posluchačů jsou samozřejmě rozdílné - je evidentní, že Vám by vyhovovalo, kdyby se hudební dramaturgie Dvojky věnovala ještě více české tvorbě, a to zejména připomínkám toho kvalitního, co vznikalo zhruba od šedesátých let minulého století. Je to legitimní požadavek, ovšem hudební dramaturg a vedení stanice musí brát v úvahu, že Dvojku poslouchají stovky tisíc lidí a že je třeba dosáhnout rozumného kompromisu. Ten není stanoven jednou provždy.

Právě v současné době se v Českém rozhlase začínají vést diskuse o tom, jakým směrem by se Dvojka měla ubírat, a s tím souvisejí také otázky týkající se její hudební dramaturgie. Jako zástupce zájmů posluchačů budu dbát na to, aby v těchto debatách byl slyšet i hlas těch, kdo si přeji jednu ze stanic Českého rozhlasu maximálně „českou“ a v dobrém slova smyslu nostalgickou, tedy zohledňující to nejlepší z tvorby minulých desetiletí.

Přeji Vám klidný víkend a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu