Připomínky k jazykové kultuře

Dobrý den,

Velice mne hněte stálé používání slovního spojení "na vině": Například: Na vině je zatopená komunikace atp. Jednak jde zřejmě o patvar z němčiny „an die schuld", jednak přece nemůže být zatopená silnice odpovědná za to, že se nemůže jezdit. Pro to máme v češtině slovo „příčina".

Druhý takový patvar je „navýšení": Navýšení mezd, výdajů, rozpočtu, počtu kuřat atd. Vždy jde jen o zvýšení, což se používalo do té doby, než se někdo chtěl stát skutečným ekonomem a začal používat „navýšení", protože někde slyšel o navýšení kapitálu akciové společnosti (což má v této souvislosti význam - plynou z toho obvykle změny ve struktuře vlastnictví, což u počtu kuřat říci nelze). Asi stejně znělo za bolševiků „podkročení" plánu. Ještě lepší variantou jsou pak spojení „ponížení rozpočtu, povýšení výdajů?

Nadužívání slov „samozřejmě": např. v ČT Olga Sommerová tvrdí, že „samozřejmě je v politice málo žen", jako by to mělo být pravidlo; a „nicméně" – bez této vycpávky není souvislé věty.

M. F.

Vážený pane,

děkuji Vám za dopis s kritikou některých výrazů, užívaných podle Vašeho názoru nevhodně. Dovolte několik poznámek.

Obecně platí, že v každé době má jakýkoli jazyk tendenci k nadměrnému výskytu určitého okruhu slov a slovních spojení. Protože o jazyku se s nadsázkou často mluví jako o živém organismu, lze to přirovnat k infekci, která má svou kulminaci a odeznívání. To je případ spojení „na vině" a také slova „navýšení". Již v roce 1963 kritizovala nadměrné užívání slovesné předpony na- v odborném časopise Naše řeč lingvistka Miroslava Knappová a jako příklad uvedla právě výraz „navýšení". Podle jejího názoru je jeho zavádění neopodstatněné, zbytečné, protože význam, který nese, lze plně vyjádřit slovem „zvýšit". Faktem je, že navzdory odbornému stanovisku se tento výraz v řeči vyskytuje i nadále, a z jeho četného výskytu mohu soudit, že se stal běžnou součástí slovní zásoby. Podle četnosti jeho výskytu lze soudit, že je vnímán jako neutrální, bezpříznaková dubleta výrazu „zvýšení" v některých slovních spojeních, zvláště těch, týkajících se financí.

Výraz „samozřejmě" používají někteří mluvčí jako tzv. vycpávkové slovo (vlastně, jakoby, tedy, prosím vás...). Jejich užívání je zlozvyk, který se podle mého názoru stále šíří. V případě paní Sommerové šlo ale spíše o zdůraznění faktu, na který upozornila.

Posouzení těchto jevů a další působení na rozhlasové pracovníky, aby se jich případně vyvarovali, je práce Oddělení vzdělávání, jemuž Váš dopis i mé poznámky předávám. Je dobře, že se Českému rozhlasu dostává tak konkrétní zpětné vazby, jakou představuje Váš dopis. Vážím si toho.

Se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu