Redakční práce v Týdeníku Rozhlas

Dobrý den, pane ombudsmane.

Týdeník Rozhlas a všechny jeho předchůdce odebírám nepřetržitě od roku 1965. Je to velmi dobrý časopis, ale něco mě na něm zlobí. Prakticky v každém čísle narazím na nějaké chyby. Gramatické, nejčastěji “i” místo “y”, špatný slovosled, vyšinutí z vazby a nejrůznější překlepy. Prohozené slabiky, chybějící nebo přebývající písmenka apod.

Chtěl bych vědět, jak se tam ty chyby dostávají. Dělají je přímo autoři příspěvků, jazykoví korektoři, nebo editoři při úpravách některých článků? Příprava každého čísla dá určitě mnoho práce. Proto je škoda, že se tam velmi často “vloudí chybička”.

N. D.

Vážený pane inženýre,

děkuji Vám za dopis, který svědčí o vysoké úrovni Vašeho jazykového vzdělání a také o pozornosti, jakou věnujete článkům v Týdeníku Rozhlas. Pracoval jsem v tomto časopise s desetiletou přestávkou od roku 1990 do roku 2016, o podmínkách redakční práce tedy mám dobrý přehled.

Každý článek prochází předtím, než odejde s celým číslem do tisku, několika fázemi přípravy. Autor dodá text a příslušný redaktor jej upraví podle interních edičních pravidel: je-li to třeba, zkrátí jej na požadovaný rozměr, odstraní jazykové chyby, sjednotí psaní kolísavých tvarů, ověří psaní názvů a jmen, dat, historických souvislostí apod. Poté článek přečte editorka, v daném případě zástupkyně šéfredaktora, která provede další jazykové úpravy, neboť redaktor v první řadě "jde po obsahu". Článek je zlomen do podoby, v jaké vyjde v časopise, a editorka provede korekturu obtahu článku – zde se zaměřuje na chyby zlomu (špatné dělení atd.), ale zároveň odstraňuje poslední jazykové prohřešky. Je známou věcí, že lidské oko odhalí na papíře víc chyb než na obrazovce počítače. Nakonec celé číslo zkontroluje šéfredaktor. Každý text tedy je čten minimálně čtyřikrát. Jak se může stát, že se přes tuto péči v časopise objeví chyby? Je to v první řadě tím, že redakce nemá specializovaného korektora. Důvody jsou ekonomické. Týdeník Rozhlas nesmí být dotován z rozhlasových poplatků, zároveň okruh jeho čtenářů není tak rozsáhlý, aby redakce mohla zaplatit dalšího pracovníka, který by se věnoval jen korekturám. Není to ideální stav, ale věřte, že každý člen redakce Týdeníku Rozhlas dělá maximum pro to, aby výsledek byl co možná nejlepší. Dobře víme, jak nároční a vzdělaní čtenáři se kolem tohoto časopisu soustřeďují.

Prosím Vás proto o pochopení mimořádně náročných podmínek, v nichž Týdeník Rozhlas vzniká.

Se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu