Uvádění šlechtických titulů

Pane Pokorný,

občas poslouchám Vaše rozhovory v pořadu Káva o čtvrté. Mám dvě stížnosti na Český rozhlas, který si platím jako většina občanů naší republiky.

Používání šlechtických titulů bylo zrušeno jedním z prvních zákonů nově vzniklé republiky, ale Český rozhlas porušuje zákon, který nebyl za žádného režimu zrušen. Jako veřejnoprávní stanice musíte jít příkladem. Možná si budu stěžovat u soudu.

Vadí mi, že ani stanic Dvojka nehraje v drtivé většině české a slovenské písničky. Zajímalo by mě kolik Američanů nebo Britů platí rozhlasové poplatky. Tvrzení, že je to 80 % není pravdivé. Nevím, kdo Vám tyhle procenta nařídil, jestli Brusel nebo někdo jiný. I za minulého režimu, který byl nedemokratický, se v rádiu hrála západní hudba. Dnes mají ruské písničky zákaz včetně klasiky.

Stejně Vaše odpověď bude vyhýbavá a málo konkrétní. Vy zaměstnanci rozhlasu si stejně o nás, kteří nejsme z Prahy, myslíte, že tomu nemůžeme rozumět.

Na shledanou

J. B.

___________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za dopis s konkrétními připomínkami.

U uvádění šlechtických titulů záleží podle mého názoru na konkrétních okolnostech. Pokud se například publicistický pořad zabývá dějinami některého ze šlechtických rodů a v tomto rámci přizve ke spolupráci či rozhovoru některého z žijících potomků, je identifikace s rodinou/rodem namístě. Ale máte pravdu, zákon č. 61/1918 o zrušení šlechtických titulů byl za protektorátu zrušen, ale po válce byla obnovena jeho platnost, i když bez sankcí za jeho porušení. V tom, že za označení osoby šlechtickým titulem nehrozí konkrétní sankce, můžeme spatřovat důvod občasného užívání těchto titulů, a to v médiích. Nicméně souhlasím s tím, že veřejnoprávní instituce by měla jít v dodržování zákonů příkladem. Předávám tento Váš podnět i své stanovisko vedení Zpravodajství Českého rozhlasu.

Na základě Vašeho dopisu a několika dalších ohlasů jsem u hudebního dramaturga Dvojky zjistil momentální skutečný stav věcí. Dvojka dnes má v selektoru asi 1300 písniček, z toho asi 55 % je českých. Radiožurnál hraje asi 80 % zahraniční produkce a regionální stanice Českého rozhlasu naopak asi 80 % produkce české. Každá ze stanic se řídí výzkumy vlastní posluchačské skupiny, proto se poměr české a zahraniční produkce v jejich vysílání výrazně liší. V žádném případě nejde o osobní preference ani o nějaké předem dané normy či nařízení, ale rozhodující je, co si většina posluchačů dané stanice přeje slyšet. Výzkumy se provádějí u vzorku posluchačů odpovídajících cílové skupině. Těmto posluchačům se pouštějí jednotlivé tituly a oni je hodnotí podle toho, zda by je chtěli, či nechtěli slyšet ve vysílání, na široké škále od "určitě ano" až po "určitě ne".

Snažil jsem se odpovědět Vám upřímně, věřím, že mou odpověď přijmete s pochopením.
Přeji Vám krásné vánoční svátky a vše dobré v novém roce.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu