Vulgarismy v rozhlasové hře Uličníci

Dobrý den, vážený pane doktore,

píšu snad poprvé do Českého rozhlasu. Jsem "notorickým" posluchačem ČRO - zejména Dvojky – už od mládí a je mi 70. Trápí mne upadající kvalita českého jazyka z v různých pořadech. Naposled mne doslova vytočila úroveň sobotní hry pro mládež, kde se to hýřilo vulgárními výrazy – promiňte, ale budu citovat aspoň jednu: "natrhnu ti prdel". Rád jsem jako mladý tyto sobotní hry poslouchal a vedl jsem k tomu i své vnuky. Ale po té sobotní jsem definitivně s tímto pořadem skončil a vnukům tento pořad zakázal. V některých pořadech sklouzáváte na úroveň bulvárních stanic, místo abyste byli šiřiteli krásy českého jazyka. To je důsledek vulgarismů z úst našeho pana prezidenta?? Děkuji za krásnou češtinu zejména Jiřího Holoubka či Jana Rosáka a snad některých dalších. Bohužel úroveň naší mateřštiny upadá kde se člověk podívá. A Český rozhlas namísto aby proti tomuto velkému nešvaru bojoval, sklouzává do těchto sfér. Moc mne to mrzí. Je to vizitka dekadence českého národa?
Nezlobte se, že Vás svými řádky obtěžuji, ale jako letitý příznivec rozhlasu, kdy s rozhlasem vstávám i usínám a během dne mi dělá zvukovou kulisu, se nemohu smířit s upadající kvalitou některých pořadu.

S úctou

V. A.

Vážený pane,

děkuji Vám za upřímný dopis. Zcela jistě nás spojuje snaha o to, aby Český rozhlas byl i nadále vzorem kultivované mluvy. V této souvislosti dovolte, abych přece jen oddělil publicistiku či moderování na jedné straně a umělecké slovesné texty na straně druhé. To, že například politici a také samozřejmě moderátoři mají být vzorem kultury mluveného projevu, považuji za samozřejmé a trápí mne, když tomu tak není. Ovšem na umělecká díla bych tak přísný nebyl. Umění se často vymezovalo vůči dobovým konvencím, překračovalo je, naráželo na mantinely a někdy si našlo svou vlastní novou cestu. Někdy byla slepá, jindy byla a je velmi produktivní. Volba nestandardních slov a slovních spojení k tomuto věčnému uměleckému zápasu patří. Kdybychom chtěli být zásadoví, museli bychom se rozloučit například s mnohými díly Haškovými, Hrabalovými, Kunderovými, o Rabelaisovi a dalších titulech klasické literatury nemluvě. Vždy je třeba zvažovat konkrétní souvislosti, o tom ostatně mluvili i členové Etické komise Českého rozhlasu, když o vulgaritách ve vysílání Českého rozhlasu jednali.

Protože mi záleží na tom, abyste jako celoživotní posluchač Českého rozhlasu dostal maximum informací, požádal jsem o vyjádření autora hry, kterou kritizujete, MIchala Lázňovského. Jeho vyjádření přikládám.

"Rozhlasová hra má za úkol vyjadřovat se k realitě. Obecně mají dramatické žánry za úkol být obrazem či zrcadlem reality. A tahle moje hra má za téma střetnutí mladého člověka, vlastně ještě dítěte, s realitou. Taková střetnutí jsou nesnadná, bolavá a často krutá. Řeší se v nich otázky přátelství a nepřátelství, důvěry a zrady, hranic společenských pravidel a zákonů, ale také života a smrti (zde viz smrt dědečka a také setkání s vlastní smrtelností při povodni).
Jde tedy především o život a jeho úskalí, o věci, které se nám mnohdy nelíbí – jako například vulgarita. To není nic nového. Bylo tomu tak vždycky. Nevěřím tomu, že se ve Vašem okolí vždy mluvilo jen spisovně a že se tam vulgarity nikdy nepoužívaly. V mé hře se ostatně nepoužívají libovolně. Například Vámi uvedený obrat se objevuje v kontextu zcela jasném: konflikt, rvačka, emoce, nepřátelství - a navíc je výraz dokonce okamžitě označen jako „sprostý“. Rozhodně si neumím představit, že by v takové situaci kluci nepoužívali výrazy, které lze označit jako nadávky či vulgarity.
A pokud byste mou hru pozorně vyslechl až do konce, určitě byste uznal, že její vyznění je vysloveně morální, etické a pozitivní. Hrdina dospívá k pochopení a přijetí odpovědnosti. A v mém hlavním hrdinovi se pochopitelně odráží i mé osobní stanovisko.
Hrdiny této hry jsou kluci. Pokud jsem chtěl zůstat v kontaktu s reálným světem, nemohl jsem si dovolit přehnanou idealizaci jejich mluvy, která by mohla být vnímána jako sterilní, neživá. A vězte, že jsem vážil na lékárnických vážkách, kdy a kde použít výraz jako „vole“, a kde je možné vystačit s výrazem například „ty brďo“.
Jsem proti nadužívání vulgarismů a sám jich používám minimálně. Urážejí mě ale především vulgarismy myšlenkové, ideové, jako je podněcování k nenávisti, rasismus, xenofobie, antisemitismus. V řadě svých her jsem se k tomu vyjádřil zcela jasně.
A pak: ty slovní, jak se kdysi krásně česky říkalo, „jadrné výrazy“ byly, jsou a budou součástí naší reality i našeho krásného a bohatého jazyka. Proto z literatury nemohou být eliminovány.
Říkám to trochu neobratně. Nenapadlo mě, že bych mohl být obviněn z vulgarity. To podstatné v Uličnících pro mě byla naopak evokace toho krásného a komplikovaného věku těsně před dospíváním, hledání ztraceného času klukovských her a krásných i nešťastných „uličnictví“, která k němu patří.
Zdravím vás - a prosím vás, abyste netrestal Český rozhlas „neposloucháním“ za něco, co je zcela moje odpovědnost. Takže Vám přeji příjemný a ničím nerušený poslech Českého rozhlasu.
Michal Lázňovský"

Po vyjádření autora hry připojím ještě jednu svou poznámku. Rozhlasová hra Uličníci se dosud vysílala devětkrát, vždy s pozitivním ohlasem a bez stížnosti na vulgární výrazy. Ostatně herec Viktor Preiss, který zde ztvárnil důležitou roli, by nepřijal účast v projektu, který by se vyznačoval vulgárností. Snad tedy z toho, co bylo řečeno, plyne, že se nejednalo o touhu šokovat nebo "být in", jak se módně říká, ale o poctivou snahu umělce vyjádřit svůj záměr adekvátním způsobem.

Věřím, že můj dopis přijmete s pochopením. Srdečně Vás zdravím a přeji Vám vše dobré.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu