Výroky Pavla Kosatíka v Jak to vidí…

Vážený pane ombudsmane,

myslím, že dnešní („Jak to vidí“ – 13. 9.) více než hovorový výraz Pavla Kosatíka, že mu „komunisté pijí krev“, je opravdu na hranici, ne-li za čárou! Již vícekrát jsem zmiňovala, že ač se skrýváte za název veřejnoprávní, v ČRo dominují stále katolíci, výjimkou je teprve odnedávna zvaný p. Tomáš Kraus. Ani on, ani panem Kosatíkem tak nenáviděný JUDr. Vojtěch Filip by se k podobnému vyjádření o katolících či panu Kosatíkovi samému ve sdělovacím prostředku nesnížili! Na rozdíl od něj mají totiž úroveň, na kterou si pan Kosatík je hraje.

Nevím, zda je pan Kosatík tak morálně bezúhonný, že se odvažuje soudit (ostatně někdo neskonale větší než on kdysi řekl „Kdo sám je bez viny…“), osobně jej neznám, ale nezlobte se, je značně monotématický, neumí nic jiného než se navážet do komunistů, a to bývalých či současných. Nějak se velmi rádo a programově zapomíná, jaké zločiny ještě před několika desetiletími (neb co jsou dvě staletí proti věčnosti) páchala právě katolická církev!!!
Nikdo se v rozhlase ani TV neodváží říci, že mu „katolická církev pije krev“, vliv Vatikánu je totiž nezměrný!

Již dříve jsem psala, že nejsem komunistka, jsem ale velmi věřící a pár současných komunistů znám osobně. Budete se divit, ale nechtějí pana Kosatíka věšet na lucernu, možná jsou to idealisté, ale chtějí jen sociální spravedlnost, o níž se v tomto režimu nedá mluvit ani vzdáleně! Pokud se nemýlím, křesťan by měl za sociální spravedlnost bojovat, anebo ne? Nebo jsme se dopracovali opět stavu z doby Mistra Jana Husa, kdy církev jen vysávala z lidí majetek, měla patent na „pravdu“, a kdo proti ní ztratil slovo, šel na hranici?

Při svém několikaletém pobytu v silně katolické Itálii jsem se setkala i s komunisty, kteří byli zároveň silně věřící. Proč někdy nezveřejníte příběhy těch, kteří oplakali pád Berlínské zdi a zhroutil se jim svět? Toto je např. příběh právě onoho velmi věřícího pána! Možná byl naivní, ale byl komunista-idealista. Proč například v ČR nejsou známy slavné italské filmy žel předčasně zesnulého velkého herce Massima Troisiho „Il Postino“ (Pošťák) či hořká protiamerická komedie „Non Ci Resta che Piangere“ (Nezbývá nám než plakat)? PROTOŽE JSOU SILNĚ LEVICOVĚ ORIENTOVANÉ A NAŠE CENZURA BY JE NEPUSTILA! Nevím, zda víte, kolik význačných italských (a jistě i jiných zahraničních) umělců je silně levicově, i prokomunisticky orientovaných – alespoň jeden příklad: světově proslulý herec a režisér Roberto Benigni, mj. autor filmu Život je krásný. Řekl by mu p. Kosatík do očí, že mu „pije krev“?!

Pokud ČR o sobě tvrdí, že je veřejnoprávní sdělovací prostředek, a nechce být jako „Dvořákova“ ČT, měla by krom Doc. Švihlíkové, jíž si nesmírně vážím, dát příležitost i jiným levicově založeným mluvčím, a dále nepřipouštět tak nenávistné výpady proti lidem nekatolického smýšlení!

Děkuji za pozornost a prosím o přeposlání panu Kosatíkovi!

A. K.

Vážená paní,

podle Vašeho přání jsem Váš dopis poslal panu Kosatíkovi. Není mým úkolem vykládat názory kteréhokoli z respondentů u mikrofonu Českého rozhlasu. Jen mi dovolte pro lepší pochopení kontextu citovat pasáž, kterou zmiňujete v úvodu svého dopisu:

"Já bych taky ty strany nezakazoval. Komunisti mi i po roce 1990 celou dobu strašně pijou krev, ale neumím si představit, ve jménu čeho nebo kdo by tehdy ty komunisty zakazoval, protože morálně čistí nebyli ani všichni chartisti. Možná tu byly desítky lidí, kterým to právo náleželo, ale jinak, co si budeme povídat, s tím nějak zapletení byli úplně všichni, včetně nekomunistů. Ta hranice nešla mezi komunisty a nekomunisty. Spousta darebáků byla i mimo tu stranu a v té straně, možná i v těch 80. letech, byli lidi, kteří nebyli darebáci."

Vyplývá z ní, že autor si je vědom vnitřní rozpornosti vývoje a že ji reflektuje. Stejně tak jsem v rozhovoru nezaznamenal nenávistné výpady proti lidem nekatolického smýšlení. Samozřejmě máte plné právo vidět svět podle vlastních zkušeností a vlastního hodnotového měřítka.

V mé agendě se objevují jak výtky, že Český rozhlas nedává prostor "levici" (jejíž vymezení je dnes značně široké), tak stížnosti na to, že Český rozhlas jí dává neúměrně velký prostor. V nedávné době jsem například řešil obvinění z podpory komunistické ideologie, neboť Radio Wave dalo ve svém cyklu rozhovorů prostor několika významným zahraničním vědcům s výrazně levicovými názory (pisatel nechtěl přijmout fakt, že marxismus je na západních univerzitách součástí odborného diskurzu).

Důležité jsou pro mne výsledky analýz, které Český rozhlas průběžné provádí a z nichž vyplývá, že ve zpravodajství a publicistice věnuje jednotlivým politickým stranám prostor respektující jejich volební výsledky. Jde o dlouhodobý průměr, do něhož se počítá účast politiků v diskusích, témata, o nichž se hovoří, zpravodajské a reportážní relace apod.
Pozice Českého rozhlasu, povinného respektovat zákony a Kodex, v podstatě vylučuje, aby se s názory, které znějí v jeho vysílání, ztotožnila v jednom okamžiku celá společnost. Český rozhlas má zprostředkovat nejrůznější pohledy a poskytovat prostor pro jejich kultivované střetávání.

Váš dopis obsahuje zajímavé podněty, proto jej zároveň postupuji Zitě Senkové.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu