Příběh sudického kostela v cyklu Česko - země neznámá

První písemná zmínka o samotné obci Sudice je z roku 1327, kdy opavský kníže Mikuláš II. prodal obec ratibořským dominikánům. Ve 14.století zde další majitelé nechali vybudovat tvrz. Na jejím místě stával později dnes už také neexistující barokní zámek. Zásadní přelom do historie obce přinesly události v polovině 18.století, kdy po prohrané válce v r.1742 postoupila Marie Terezie část Slezska Prusku a život obce se v dalších letech stal součástí jeho vývoje. Po připojení k ČSR v r.1920 se Sudice staly součástí okresu Hlučín. Po Mnichovu následovalo připojení Sudic i s dalšími okolními obcemi k Německu. Sudicím, které byly osvobozeny 28.3.1945 se nevyhnul odsun občanů německé národnosti. Z obce bylo odsunuto 229 osob. Další zásah do života zemědělské obce přinesla následná kolektivizace. Novou kapitolu v historii obce začíná psát rok 1989. Významné je mimo jiné v Sudicích v roce 1993 otevření hraničního přechodu do Polska směrem na Ratiboř, které přináší zvýšení podnikatelských aktivit a také větší turistickou návštěvnost.

Ať už v autě, na kole nebo pěšky - v severní části Sudic, na úbočí kopce, se vám naskytne nádherný pohled na Kostel sv. Jana Křtitele. A byla by škoda jej jen tak minout. Trojlodní bazilika je dominantou obce a spolu s farou, hrobkou a ohradní zdí od roku 1990 kulturní památkou. Výstavba kostela z červených cihel a kamene započala v roce 1903. Chrám byl slavnostně vysvěcen už o necelé tři roky později. O jeho výstavbu se zasloužil zdejší farář Arnošt Jureczka, na kterého dodnes ještě zdejší pamětníci a dnes už postarší obyvatelé obce vzpomínají s úctou a obdivem. Kostel v novogotickém stylu je zmenšenou kopií Dómu v Kolíně nad Rýnem stavitele Josefa Seifrieda z Kravař. Oltář, kazatelna a křtitelnice jsou vyrobeny z bílého mramoru. Všechny obrazy, včetně křížové cesty, maloval hlučínský rodák Jan Bochenek. Ve věži sudického kostela, která měří 64 metrů, jsou hodiny a tři nové zvony - Jan, Josef a Hedvika.

Pátera Arnošta Jureczku, bez kterého by se dnes Sudice zřejmě jen stěží mohly pyšnit ojedinělou stavbou, stihl nemilosrdný osud. Ruští vojáci, kteří přijeli na jaře 1945 obec osvobodit, zavřeli německy hovořícího faráře do sklepa zdejší fary. Tři týdny jej podle svědectví místních nechali o žízni a o hladu. Ještě v tentýž den, kdy se farář dostal na svobodu, zemřel. Připomíná jej i po letech hořící svíce v hrobce Kostela sv. Jana Křtitele v Sudicích, kde byl pohřben.