Přežil otravu metanolem. V nemocnici se smiřuje s tím, že oslepl

Pan Lipina leží v tamní nemocnici na interním oddělení. Lékaři mu zachránili život, ale trvalých následků se nezbaví. I když oslepl, věří, že to není napořád. Velmi těžko se smiřuje s tím, co se stalo. Rozhovor s ním natočil Martin Knitl.

Co se týče následků – hlavně oči...

Momentálně je to pořád na stejném bodě, pořád tma.

Co vám říkají lékaři? Máte šanci, že se to nějak spraví?

No, musím doufat, naděje umírá poslední. Ale chodí, pořád se ptají, jestli jsem něco nezapomněl, jestli oni něco neudělali špatně nebo něco takového. Určitě špatně ne, protože mi zachránili život.

Vzpomínáte, jak to tehdy bylo, co se stalo?

V neděli kolem páté hodiny šel bratr z piva, bydlí na Šumbarku a volá mi, jestli dáme půllitra. Já říkám jo, u fotbalu dáme půllitra. Tak on ve stánku koupil půllitr – vzal si svoji nádobu, vypili jsme každý dvě deci. Koupil rum a chutnalo to nějak divně.

Takže chuť byla divná, říkáte...

Takové lihové jako by to bylo nebo přelihované.

A co se dělo potom? Kdy jste pocítil nějaké následky?

V pondělí ráno mě bolela hlava, žaludek. Ale říkal jsem si, že se z toho vyspím. Jenomže k večeru a normálně – jakoby žárovka blikla, přestal jsem vidět... Viděl jsem o polovinu míň.

Takže zničehonic.

Zničehonic to tak bliklo a říkal jsem si, už to vydržím do rána, nebudu dceru otravovat. Ráno jsem jí zavolal, zajeli jsme k oční doktorce, která nás poslala do nemocnice a přivezli mě sem za minutu dvanáct. Měl jsem štěstí.

Čili prokazatelně to bylo z toho stánku.

Jo. A ještě dcera s bráchou, protože jsme to celé nevypili, ještě asi deci odvezli do Karviné na hygienu. Bratr byl pak na výslechu a podepisoval šest listů...

Ale asi doporučíte všem, kterým teď není dobře a nejsou si jistí, aby šli hned do nemocnice.

Určitě, protože to je strašné, jak to slyším, že další umřel a pořád toho přibývá. Nechci, aby se u někoho něco takového opakovalo. Jestli si někdo chce vypít, tak ať si koupí kořalku v normálních obchodech.