Islandská kapela Árstídir plánuje návrat do Čech

Můžete v krátkosti představit vaši kapelu našim posluchačům?

Árstídir v islandštině znamená roční období. Kapela byla založená před třemi lety, v roce 2008 a vznikla krátce po bankovní krizi na Islandu. A co kapela hraje, je mix popu indie ovlivněný tradiční hudbou, ale také klasickou a rokenrolem. Je to velice specifická kombinace všeho i nástroje jsou jedinečné. Máme dvě akustické kytary, jednu barytonovou kytaru, máme piano, cello a violu. Všech šest členů navíc zpívá a naše hlasy používáme spíše jako nástroje. A tohle všechno a způsob, jak píšeme a aranžujeme muziku, dělá z Ártídiru něco jedinečného. Ještě jsem nic podobného neslyšel a ani lidé tady na turné v Česku.

Říkal jste, že všichni zpíváte. Jak je náročné zkoordinovat vaše hlasy?

Je to náročné, protože musíte přesně pracovat s každým hlasem. Máme hodně práce a aranžováním.

Obvykle lidé znají z Islandu Björk nebo Sigur rós, je těžké si vedle nich vybudovat svoji vlastní značku?

Vůbec ne, islandská hudební scéna je hodně experimentální a lidé se bojí toho, že budou znít jako někdo jiný, chtějí najít svůj jedinečný styl. Na Islandu je hodně kapel, ale zřídkakdy znějí stejně. Takže my respektujeme Björk a Sigur rós, ale nehrajeme jako oni a ani nechceme. Ale také z nich čerpáme inspiraci v tom, jak dokáží být originální a přitom mít komerční úspěch. Psát ze srdce, nemyslet na peníze a stejně to dokázat.

Je to poprvé, co jste na turné v Česku a vůbec Střední Evropě. Jste zatím spokojení?

Ano, každý den nacházíme více důvodů, proč se vrátit. Každý den cítíme z lidí, pro které hrajeme, že chtějí, abychom se vrátili. A máme to v plánu, příští nebo popříští rok. Už máme kontakty na festivaly, takže už se to zařizuje. Budeme hrát v Česku znovu.

Tento koncert ve Studiu 1 je vaše páté vystoupení v ČR, překvapilo vás něco nebo se objevily nějaké problémy?

Ne, žádné těžkosti. Ale okouzlila nás Telč. Všechno bylo skvělé, UNESCEM chráněné město bylo krásné, ale také nazvučení a publikum bylo perfektní. Po vystoupení jsme pak slavili s dalšími hosty festivalu. Je to vzpomínka, na kterou nezapomenu.

Už jste zmiňoval, že jste mladá kapela, ale i přes to se najdou země, kde jste hodně známí...

Známí jsme spíše na scénách. Na skandinávské a hlavně v Rusku. Tam máme největší fanouškovskou základnu. Loni jsme tam měli turné a dvakrát jsme vyprodali koncert a letos se tam vracíme. Máme tam fanclub a lidé nás poznávají na ulicích. Je to milé. V Petrohradu na mě lidé mávali a volali moje jméno.

Zpíváte v angličtině ale také ve svém rodném jazyce. Jak lidé z ostatních zemí reagují na islandštinu?

Milují to. A na našem prvním turné mimo Island, to bylo ve Skandinávii, a když show skončila, lidé tleskali a chtěli ještě. Ale chtěli ty islandské skladby a ptali se po textech. Pro nás to bylo překvapení a byli jsme šťastní, protože islandština má v sobě něco, co přitahuje lidi.