Horské službě Jeseníky chybí dobrovolní členové. Komplikace jsou hlavně v zimě

21. březen 2018
Zprávy

Desítky hodin tráví na horách a pomáhají záchranářům ošetřovat zraněné turisty nebo pátrat po zbloudilcích, nemají ale žádný nárok na mzdu. Dobrovolní členové Horské služby dostávají pouze stravné a čas od času sportovní výbavu. V Jeseníkách jich dnes slouží asi 40, což je mnohem méně než dřív.

Stát se dobrovolným členem Horské služby, to je dlouhá cesta, říká Jakub Škoda z Uničova. „Nejkratší doba je asi čtyři roky,“ upřesňuje. Je tzv. čekatel. Už pátou zimu dochází na stanici v Karlově a učí se od tamních záchranářů: „Jezdím k úrazu jako asistent, buď s profíkem, nebo dobrovolníkem. Kolega se o toho člověka postará a já zatím chystám saně nebo třeba dlahy,“ popisuje Škoda.

Teď má před sebou tzv. školu horské služby, dva týdny intenzivního výcviku, jeden v létě a druhý v zimě. Pokud všechny zkoušky zvládne, stane se dobrovolným členem Horské služby Jeseníky. „Fyzické prověrky nejsou jediné. Je tam nějaká práce s lanem, umět komunikovat s lidmi, je to širší okruh dovedností,“ dodává.

Jiří Šána z Prostějova začal mezi horské záchranáře na Ovčárně docházet před dvěma lety. Mladý student je teprve mezi žadateli. „Mám vztah k horám, to je jeden z hlavních důvodů, a taky ta možnost pomáhat lidem,“ vysvětluje své důvody.

Uspěje jen hrstka

Oba mladíky pozorujeme na kopci na Červenohorském sedle, čeká je přezkoušení z lyžování. Stejně jako desítku dalších zájemců. Jen někteří to ale podle hlavního metodika Horské služby ČR Ladislava Bedeče dotáhnou do konce. „Tady z těch desíti lidí, dojdou do finále tři, čtyři,“ říká.

Pamatuje ale doby, kdy jich bylo zájemců mnohem víc. „Ti lidi, kteří sem přijdou a chtějí se stát dobrovolníky, jsou pořád stejní srdcaři jako ti předtím, jenom jich není tolik. Svého času jich bylo desetkrát víc. Pravděpodobně je to dáno i tou dobou a spektrem možností, ze kterých si může mladý člověk vybírat,“ uvažuje Bedeč.

Horská služba (ilustrační foto)

Někdy proto mají záchranáři na stanicích problém poskládat služby. „Je více přesčasů, máme jako zaměstnanci více služeb. Je to i tím, že vznikají další střediska, kde jsou samozřejmě potřeba další sloužící,“ uzavírá Ladislav Bedeč.

I přes menší počet dobrovolných členů není podle metodika nutné mírnit podmínky pro jejich přijetí, zejména s ohledem na profesionalizaci všech horských záchranářů.

autor: aja
Spustit audio