Potěšit dokáže i docela obyčejná návštěva. Ježíškova vnoučata stále plní přání seniorů

25. listopad 2017
Dobré odpoledne

Dárci postupně plní přání, která vložili na webové stránky Ježíškových vnoučat osamělí senioři. Mezi nejrůznějšími zážitky se tam objevuje i slovo ‚návštěva‘ anebo ‚procházka‘. Zdánlivě obyčejná věc, která ale mnohým seniorům velmi chybí. Jeden takový příběh jsme natočili v Ostravě.

V domově Korýtko v Ostravě-Zábřehu se právě roznáší polévka. U stolu sedí neobvyklý host – Veronika Ordáňová, Ježíškovo vnouče. Popovídá si s každým.

Hlavně je tady ale kvůli panu Janu Jarmářovi. Jeho přání Veroniku na internetu zaujalo okamžitě, nebo spíš chytlo za srdce, jak sama říká. Chtěl, aby za ním někdo přijel. Jenom tak, na chvíli, na návštěvu.

„Tak jsem se zaregistrovala a proto jsem vlastně teď tady,“ usmívá se Veronika Ordáňová.

Ještě před polévkou byli spolu na procházce. „Ptala jsem se pana Honzíka, kde bydlel, potom jsme se bavili o tom, co tak má rád a jestli je se mnou spokojený. Vždycky se tak vesele usmál a to mi úplně stačí,“ odpovídá na otázku, o čem si na procházce povídali.

Pan Jan špatně mluví, ale společnost Veroniky mu očividně dělá velkou radost. „Bylo to hezké. Byli jsme tady po okolí. Taky mi zahrála na klavír,“ odpovídá ztěžka. Během natáčení se ale usmívá a popíjí vodu z PET lahve.

„Vidím, jak ti lidé jsou vděčni za to, co pro ně druzí dělají. Pan Honzík je úplně šťastný, když má kolem sebe milion sestřiček. Takže to je tady asi úplně klíčové,“ dodává Veronika Ordáňová.

Byla to obyčejná návštěva, normální povídání o normálních věcech. Když po několika hodinách končila, bylo vidět i na sociálních pracovnicích, že se toto přání podařilo splnit. A ve vzduchu visela ještě jedna otázka. Přijdete ještě? „Samozřejmě,“ uzavřela slečna Veronika.

autor: mrk
Spustit audio