Sdružení Trianon plánuje otevřít síť domů sociální integrace

29. srpen 2005

Dovedeme se postarat sami o sebe. Potřebujeme jen dostatek informací, říká Jaroslav Dembinný z občanského sdružení Trianon. Pět let na invalidním vozíku ho naučilo poprat se o to, na co má nárok. Teď to učí další lidi.

Vzdělávat zdravotně postižené lidi, najít jim práci a ochránit životní prostředí. Takové cíle má sdružení Trianon. Jaroslav Dembinný říká, že se daří spojit je v chráněné dílně, kde pracuje pět vozíčkářů. "Naše chráněné dílny pracují na úseku separace elektroodpadu, to znamená, že našim smluvním partnerům ekologicky likvidujeme staré výpočetní prostředky. Naši pracovníci tedy rozebírají počítače, části třídí a následně zpracovávají v rámci ekologických opatření," vysvětlil.

Podle Jaroslava Dembinného je největším problémem zdravotně postižených lidí vzdělanost. Ne vzdělání v obecné rovině, ale znalost dotační a grantové politiky. Do chráněného pracoviště tak docházejí klienti, kteří sami hledají možnosti získání peněz například na rozjezd sportovního klubu pro postižené děti.

Logo

Minulý týden schválila vláda zákon o sociálních službách. Podle něho by lidé měli šanci, že v budoucnu dostanou peníze na sociální služby, které si navíc sami vyberou. Norma počítá se zavedením asi dvaceti nových služeb, včetně osobního asistenta a stacionáře.

Někde na půli cesty mezi ústavem a osobním asistentem je dům sociální integrace. Právě takový chce sdružení Trianon postavit v Ostravě-Heřmanicích. V domě s chráněnými dílnami budou žít zdravotně postižení společně s asistentem a zdravými rodinami. Sdružení ale pro svůj plán potřebuje podporu.

Po zkušenostech s chráněným pracovištěm ve svém bytě chce Jaroslav Dembinný se sdružením rozšířit síť takových pracovišť po celém regionu Těšínské Slezsko. Měla by v prvé řadě fungovat jako databáze zdravotně postižených lidí, kteří chtějí pracovat.

"Ta síť chráněných pracovišť by měla mít i prioritu dávat tyhle lidi dohromady a dát jim nějaký impuls, aby v rámci této sítě pomáhali těm postiženým, kteří už sami se nemohou pomoci. Například jim to nedovoluje zdravotní stav," upřesnil Dembinný.

Člen sdružení dodává, že po své roční zkušenosti v ústavu a celkem pěti letech na vozíku už ví, že zadarmo mu nikdo nic nedá. Práce se vždycky najde, a než sedět a stěžovat si, je lepší začít sám něco dělat.

autor: Gabriela Všolková
Spustit audio