Slezské divadlo v Opavě má Plné ruce revoluce

Od začátku je jasné, že náš nečeká žádný stoprocentně věrný popis revolučních událostí. To, že je budeme sledovat očima dětí sametové revoluce, nás totiž upozorní hned na začátku hry její autor a režisér v jedné osobě Jan Lesák - sám čerstvý pětadvacátník.

„Vzhledem k tomu, že jsem šel 17. listopadu 1989 z porodnice, tak jsme se rozhodli jít druhým směrem a opravdu si přiznat, že nic z toho nemůžeme znát, nic z toho nemůžeme vědět jako naši rodiče. A v podstatě ten výsledný scénář je třeba ze 70 procent složen z rekonstrukcí, autentických materiálů, které jsme vypátrali, nebo ze zpovědí lidí, které jsme potkali a říkali nám, jakým způsobem to dnes vnímají, co si pamatují,“ vysvětluje Jan Lesák.

„A těch zbylých 30 procent jsou naše představy o tom, jak to tehdy probíhalo. Spíš je to o tom, jak my to vidíme jako Hurvínek válku,“ doplňuje spoluautorka scénáře Natálie Preslová, v současnosti studentka divadelní vědy na Karlově univerzitě.

Hlavními postavami v příběhu Jana Lesáka jsou tři osobnosti Sametové revoluce - Václav Havel, Alexandr Vondra a Jiří Křižan. Sledujeme je od června 89, kdy společně sepsali petici Několik vět.

Václava Havla v Opavě ztvárňuje herec Jakub Stránský. Jak sám říká, už je to taková tradice. „To je totiž takový humor, to je věta z Audience, kterou jsme tady hráli. Vždy, když se tady dávalo něco od Havla, tak jsem v tom hrál. Takže už to byla taková jasná volba,“ říká herec.

Ani Jakub Stránský ale nemohl čerpat z osobních zkušeností, v roce 1989 mu bylo jen 13 let. Ještě hůř byl na tom ale herec Michal Stalmach, alias Saša Vondra, kterému tehdy bylo sedm.

Občanské fórum|foto: Český rozhlas

„Že by mi to docházelo, to asi ne. Měl jsem sice na aktovce napsáno OF a nosil jsem trikoloru, ale nevěděl jsem proč,“ vzpomíná Michal Stalmach.

S přípravou role jednoho z tvůrců Sametové revoluce ale Michal Stalmach velkou práci neměl. „Koukali jsme na záznam z Činoheráku, kde jsem zjistil, že jsme si s panem Vondrou docela podobní,“ směje se Stalmach.

A jaké dojmy by si měli z představení odnést diváci? „Přáli bychom si, aby odešli s pocitem, že je možné něco takového udělat. Přestože člověk nikdy nezmění svět, tak je možné se o to aspoň pokusit,“ doufá spoluautorka hry Plné ruce revoluce Natálie Preslová.