Transplantovaná ledvina není napořád, ví paní Marta

Marta Žabková vchází do sálu, kam i ona docházela na dialýzu. Když jí přestávala fungovat první transplantovaná ledvina, strávit tu musela podobně jako ostatní pacienti několik hodin vždy třikrát týdně. Naději ale neztrácela. „Někde vzadu v hlavě musíte mít, že tu ledvinu prostě dostanete,“ říká.

A dostala ji už dvakrát. Poprvé před více než 20 lety. Nad ránem na ni doma zvonil řidič sanitky. „S tím, že si mám sbalit věci a že pro mne mají v Ostravě-Porubě ledvinu. Věci byly sbalené, to máte nachystané jako do porodnice. Seberete tašku a jedete,“ popisuje matka dvou dětí.

Paní Marta je jednou ze stovky pacientů, které dialyzační středisko v Třinci připravilo a odeslalo k transplantaci. „Máme to štěstí, že spádově spolupracujeme s Fakultní nemocnicí Ostrava, která spolu s IKEMem patří mezi nejvýkonnější transplantační centra, tudíž i šance našich pacientů je historicky vysoká, že transplantaci dostanou,“ upřesňuje vedoucí třineckého dialyzačního střediska Roman Kantor.

Na čekací listinu na novou ledvinu se dostane 11 až 14 procent pacientů, kteří musejí docházet na dialýzu. Ostatním to neumožňují zdravotní komplikace.

Martě Žabkové i druhá darovaná ledvina pracuje dobře a tak může žít zase tak spokojeně jako dříve. Jezdit třeba na kole nebo se starat o vnoučata. „Ale neznamená to, že můžete jet na plné pecky. Musíte se šetřit, pravidelně užívat léky. Ta ledvina není napořád a je třeba počítat s tím, že se zase vrátíte na dialýzu,“ dodává paní Žabková.

Lidí, kteří potřebují dialýzu, přitom každým rokem přibývá. Jedním z důvodů je stárnutí populace.

Transplantace ledvin IKEM - zajímavosti|foto: Český rozhlas