Za pacienty do fakultní nemocnice docházejí dobrovolníci

23. listopad 2005

Zdravotní sestra, studentka, úřednice v bance. Ženy různých profesí a různého věku mají něco společného - rozhodly se pomáhat těžce nemocným lidem a staly se dobrovolnicemi hospicového hnutí. Docházejí za pacienty do ostravské fakultní nemocnice. S pacienty si povídají, hrají hry nebo je třeba jen drží za ruku a jsou u nich taky v jejich nejtěžších chvílích.

Jedna z dobrovolnic, studentka ošetřovatelství Klára Janoštíková říká, že zatím pomáhají na onkologickém a plicním oddělení. A co ji k tomu vedlo? "Osobní zkušenost. V rodině jsme měli těžce nemocného příbuzného, konkrétně na onkologii ležela teta. Tam jsem viděla ten účinek, když člověk má stále někoho u sebe," popisuje Janoštíková.

Osobní zkušenost vedla k dobrovolnictví většinu žen a dívek, které docházejí do ostravské fakultní nemocnice a tráví chvíle s nemocnými lidmi. Náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči Mária Dobešová si práce dobrovolníků váží.

Nemocniční pokoj

"Máme je prozatím na onkologické klinice, na plicním. Snažíme se, aby byly vtaženy i do interní kliniky a neurologie. Na požádání ale můžeme na jakékoli pracoviště v nemocnici, protože ten počet narůstá, což je velice dobře," dodala Dobešová.

Dobrovolnické hnutí vzniklo pod křídly Charity Ostrava. Všichni zájemci musí nejdříve projít půlročním kurzem. "Hlavním cílem této aktivity je pomoc lidem v těch nejtěžších chvílích, aby nezůstali osamoceni. Aby u nich někdo stál, aby jim pomáhal třeba tím, že je drží za ruku nebo tím, že si s ním povídá," říká ředitel charity Martin Pražák.

Stejně popisuje svou práci i Klára Janoštíková, studentka dlouhodobé ošetřovatelské péče u dospělých na olomoucké lékařské fakultě. "Vše se odvíjí od stavu pacienta. Původní záměr Charity Ostrava bylo vyškolit dobrovolníky, kteří by docházeli k pacientům v terminálních stádiích, aby fungovalo jakési provázení, umřeli klidně. Takže většinou chodit za pacienty, kteří jsou buď osamocení a nemají rodiny, jdeme s nimi ven, předčítáme jim, rozmlouváme, hrajeme různé společenské hry," popisuje práci.

Do nemocnice Klára dochází už dva roky. Vzpomíná, že první setkání bylo trochu rozpačité. "Byl to pán kolem sedmdesátky. Nevyhovoval mu spíš můj věk než to, že jsem za ním přišla. To se pak opravilo, koordinátoři vybírají dobrovolníky, aby k pacientům věkově vyhovovali."

Není to ale jen věk, co hraje roli. Pacienti - muži - by si třeba rádi s návštěvou popovídali o fotbale nebo jiných chlapských záležitostech. Mezi dobrovolníky ale není ani jeden muž. "Asi to nemají v sobě zakódované. Ženy jsou ochranitelky, mají to v povaze," myslí si Klára.

Vyškolení dobrovolníci najdou uplatnění i v hospici, který začala Charita Ostrava stavět letos na podzim.

autor: Gabriela Všolková
Spustit audio