Cyklocestovatelé se krmili meruňkami v oáze Fruita
Slyšeli jste už někdy o místě zvaném Fruita? Je to vesnice, nebo spíš osada, ve státě Utah v USA. Objevili ji tam Martin a Renáta Stillerovi, cyklocestovatelé z Frýdku-Místku, kteří se rozhodli před časem projet na kole Kubu, Mexiko a právě tuto část Spojených států amerických. Ve vysílání ostravského rozhlasu se jejich cestě týden co týden touto dobou věnujeme v příspěvku, který chystá Radim Sajbot. Nejinak je tomu i dnes.
Je to místo, které nenajdete v encyklopediích, přesto zde Martin s Renátou zažili svou nejkrásnější vyjížďku. Z těchto důvodů ale není o osadě Fruita řeč. Ani proto, že leží v Národním parku Capitol Reef.
„Je to taková oáza uprostřed pouště a v této osadě roste hrozně moc ovoce. Proto taky ten název. Osada byla založena sektou mormonů, která začala vlastně osídlovat ten jihozápad Spojených států amerických. A když tady člověk zaplatí kempovné, může sníst ovoce, kolik se do něj vejde. Pokud chce z kempu něco vyvézt, tak za drobný poplatek,“ vysvětluje Martin Stiller.
Jídlo zdarma, jak české - chtělo by se říct. Ani to však není důvod, proč ústředním tématem dnešního vyprávění je místo zvané Fruita. Martin mluvil o osadě a ovoci zdarma. Věřili byste, že v poušti mezi skalami se dají jíst například meruňky?
„Pěstují se tam jablka, hrušky, broskve, také švestky a třešně. Ale v době, kdy jsme tam byli my, tak jediné, co se tam dalo volně trhat, tak byly právě meruňky,“ dodává Martin.
Fruita je navíc zvláštní tím, že jde o oázu v poušti. Možná by bylo lepší pojmenovat ji spíše jako oázičku v poušti. Nikdy v historii totiž zde nežilo více než deset rodin a to bylo opravdu maximum.
„Teď bych tipoval, že tam žije tak čtyři pět rodin plus zaměstnanci kempu a návštěvnického centra. Na kole z jedné strany na druhou tak pět až sedm minut,“ řekl cestovatel o výjimečné malosti osady Fruita.
Takto nízký počet trvale žijících obyvatel přináší svá specifika. Není zde totiž ani obchod, ani škola. „Škola tam byla do roku 1941 a podle fotek, co jsem viděl, tam chodilo běžně asi deset až patnáct dětí. V roce 1941 vydala americká vláda nějaké nařízení, že ve škole musí být minimálně tolik a tolik dětí a že musí být jednotlivé třídy a v té chvíli tu školu zrušili,“ vysvětluje Martin.
Děti teď dojíždějí do vesnice vzdálené asi 15 až 20 kilometrů. Druhým směrem je to dalších 25 kilometrů k nejbližší civilizaci. A právě tam jezdí i Fruiťané, kteří buď nepracují v místním informačním centru nebo v kempu, či neprovozují ježdění na koních. Víc totiž toho v utažské osadě není.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Vládě Roberta Fica jde o ovládnutí veřejnoprávních médií. Změny v zákoně jsou kosmetické, říká Černý
-
‚Nastaly závažné chyby.‘ Soud zrušil rozsudek nad exproducentem Weinsteinem, ve vězení ale zůstává
-
Lékaři, úředníci i soudci. Ve Slovinsku stávkují za vyšší platy, jejich protesty by mohly pomoci opozici
-
Dnes je Evropa smrtelná. Musí posílit obranu i vlastní zbrojní produkci, řekl prezident Macron