Martin s Renátou si vyzkoušeli kultovní Slickrock bike trial

Oproti předcházejícím dílům, kdy si frýdecko-místecký cyklocestovatelský pár prošel jak písečnou, tak dešťovou bouří, tentokrát žádné drama podobného kalibru neuslyšíte. Právě naopak.

„Jsme strávili poslední tři dny v Národním parku Arches. Jsou to takové ty oblouky, okna a skalní mosty. Absolvovali jsme i nějaké pěší túry a hlavně jsme celý ten park projeli na kolech, což byla docela taková drsňárna, protože je tady šílené vedro a vedlo to extrémně dlouho do kopce. Takže jsme si to hodně užili,“ popisuje Martin.

A věřte, že pokud si u nás stěžujeme při teplotách nad 30 stupňů na nesnesitelné tropy, tak naši cyklocestovatelé musí aktuálně přežít více než čtyřicítky. Přitom se prakticky nemají kde schovat, protože harmonogram cesty je daný a jen tak pro nic za nic se měnit nemůže. Takže se šlape dál. S přilbou na hlavě a pořádně namazaní krémem na opalování.

Mimochodem v minulých dnech si mladí manželé vyzkoušeli i jednu cyklistickou kultovku. „Jeli jsme se projet po legendárním trialu na horská kola, který se jmenuje Slickrock bike trial a je to vůbec první značená mountainbike trasa na světě,“ vysvětluje cyklocestovatel.

Pochopitelně, že první oficiální mounainbikeová cesta na světě je o dost mladší, než nejstarší světová cyklostezka. Ale i tak rok 1969 vzbuzuje úctu. Zvlášť když u nás se v té době jezdilo tak maximálně možná na ukrajině.

„Je to v podstatě úsek dlouhý kolem 20 kilometrů a všechno se absolvuje po skalách, po pískovcových balvanech. Takže jsou to takové extrémně prudké sjezdy a výjezdy, houpačky, občas nějaké drobné skoky a je to všechno, jak říkám, na tom pískovci, takže ohromné vedro, jak je to rozpálené. Ale je to prostě legendární trial, který já jsem si tedy výrazně užil. Ale pro Renču to bylo extrémně náročné, takže část šla pěšky a pak odhodila kolo,“ poznamenal Martin.

Rodící se manželská krize však měla jenom krátkého trvání. Možná i díky následující příhodě, která Martina s Renátou potkala.

„Opravdu jsme tam byli jediní cyklisti, nikde nikdo v tom Arches. A jak viděli, jak jedeme v tom šíleném vedru, protože bylo přes 40 stupňů, tak někteří lidé pro nás poslali Rangers, jestli nepotřebujeme pomoc. Ale to my už jsme byli naštěstí dole a Rangers nás potkali akorát na okraji národního parku a ptali se, jestli jsme OK,“ vysvětlil s úsměvem Martin Stiller.

Přitom se nic zvláštního nedělo. Dva Češi si vyrazili na kolech v počasí, do kterého by ani Američana nevyhnal.