Martin s Renátou zdolali Death Valley
Vyprahlá slaná půda pod úrovní hladiny moře v kalifornském Death ValleyFoto: Alexandr Pícha
Death Valley alias Údolí smrti. Legendární místo, které je tím vůbec nejníže položeným v severní Americe. Do nadmořské „výšky" šestaosmdesáti metrů pod hladinou moře zavedla cesta i moravskoslezské cyklocestovatele Renátu a Martina Stillerovy.
Vysoké, spíš až extrémní teploty budily respekt. Šlo totiž o nejteplejší místo, kterým Martin s Renátou během své půlroční mise zahrnující Kubu, Mexiko a jihozápad USA museli projet. Nakonec ale vše dopadlo dobře.
„Myslel jsem, že to bude hrozně náročné, že to třeba budu chtít vzdát, nebo že to vedro bude tak nesnesitelné, že se nebude dát dýchat a tak podobně. Ale byl jsem výborně naaklimatizovaný z Mohavské pouště, takže i když bylo ten den 51 stupňů, tak přes to Údolí smrti se mi jelo úplně bez problémů. Jediné, co byl problém, že mi v hlavním kopci odešlo kolo. Když jsme stoupali z Údolí smrti, tak zhruba v polovině se mi začaly protáčet pedály a zadní kolo stálo,“ popsal cestu Martin.
Problém se dal naštěstí lehce vyřešit. Martin si půjčil kolo Renáty. Ta totiž Death Valley neabsolvovala na kole, nýbrž v autě. Nešlo o nic zvláštního, spíše o bezpečnostní prevenci.
„Vzhledem k tomu, že v Mohavské poušti už před Las Vegas byly strašně vysoké teploty přes 45 stupňů, které Renči nedělaly dobře, tak jsme se rozhodli, že v Las Vegas si půjčíme z půjčovny auto a čtyři následující dny přes Údolí smrti Renča pojede autem a bude mi tedy dělat doprovod, protože já nechci přerušit tu cyklotrasu,“ vysvětlil Martin.
Vysoké teploty se nakonec potvrdily. Z Martinových úst už zaznělo, že zažil jízdu v 51 stupních ve stínu. To už je samo o sobě drsné dost. A věřte, že podobné, téměř vražedné podmínky panovaly v Death Valley i v noci.
„Zajímavé je, že v noci ta teplota téměř nepoklesla, protože byla 37,5 stupně přes celou noc. Navíc v noci nefouká vítr, takže možná to bylo horší ještě než přes den. V tom se spát nedá, takže jsme si tam zaplatili motel a vyspali se v klimatizovaném pokoji. Ovšem ani voda studená tam nebyla, protože je všude rozehřátá. Takže ze studeného kohoutku tekla teplá a z teplého vařící voda,“ dodal Martin.
Povodeň v poušti
Ovšem nebyl by to Martin s Renátou, aby se jim i v těchto podmínkách nepřihodilo něco neobvyklého. Zastihl je totiž déšť. Už sám o sobě v této oblasti ojedinělý úkaz nabral ovšem netušených rozměrů. Tato bouřka s kroupami totiž způsobila takzvanou bleskovou povodeň.
„Byl to opravdu mazec. Když uvidíte, jak se z pouště stanou řeky a ta voda se nekontrolovatelně valí. Silnice pak byla dokonce zablokovaná, protože pro osobní vozy už to nebylo průjezdné a plno aut tam zůstalo viset. Renča měla štěstí v tom, že já na kole neváhal a začal jsem to projíždět a brodit, a tak Renča s tím džípem ještě za mnou stihla projet. Pak ještě asi tři auťáky a pak už to bylo absolutně neprůjezdné a zavřela to policie,“ popsal situaci cestovatel, podle kterého tato povodeň způsobila i úkaz, o kterém si místní budou povídat nejspíš ještě hodně dlouho.
„V údolí je vyschlé jezero a my, když jsme tam přijížděli, tak se začalo naplňovat. Když to vlastně všechno steklo dolů, tak to jezero bylo asi kilometr dlouhé a 500 metrů široké. Prostě jezero, které je povětšinu let suché, tak najednou tam bylo ohromné množství vody. I místní lidé v osadě se strašně divili, co to najednou přišlo,“ poznamenal Martin.
Tentokrát to dobře dopadlo, ovšem něco takového může být v podobných podmínkách i životu nebezpečné. Voda se totiž v kaňonech nemá o co zachytit, není tam tráva, keře, stromy, zkrátka nic. I proto tam může hladina vody během podobných bouří stoupnout ve chvíli klidně i o několik metrů.
