Dnes je to přesně pět let, co zemřel Jan Balabán. Bylo mu 49 let. Spisovatel, publicista a překladatel napsal více než deset povídkových knih a románů. Mezi nimi třeba román Zeptej se táty, divadelní hru Bezruč?! nebo povídkový soubor Možná že odcházíme. Za něj získal hlavní cenu v anketě Lidových novin, Magnesii Literu a nominovaný byl i na Státní cenu za literaturu.

Tento článek je více než rok starý.

0:09 23. dubna 2015 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jan Balabán při psaní často čerpal ze svých zkušeností. On sám tomu ale velkou váhu nepřikládal.

„Nejsem vědec přírodní ani jiný, abych zpracovával nějaký materiál. Já zpracovávám příběhy lidí a jsem ten, který je zpracovává. Nijak se z toho nevymknu, nikde se nemůžu schovat. V tomto smyslu je to určitým způsobem odhalování sebe sama,“ vysvětlil.

Autor se často zúčastňoval i různých veřejných čtení svých textů a vystupování před čtenáři považoval za zábavu.

„Když je to jakési spontánní společenství, kde člověk cítí nějaký kontakt jdoucí na něj z publika, tak v té chvíli to dělám velmi rád, cvičím se v tom a snažím se, aby to bylo ‚performance', ne pouze suché čtení, a v tom nacházím své možnosti, schopnosti oslovit lidi.“

První knihu vydal ve svých 34 letech. Od té doby stihl publikovat dalších více než 10 textů. I když v jeho tvorbě převažovaly povídky, psal i romány. Jak sám říkal, oba tyto žánry se u něj vlastně mísily v jeden.

„Jsem na tom přechodu. Povídka je krásná, protože se dá napsat rychle, dá se v ní udržet jedna věta, je svěží. Hledám tu cestu odstavců a povídek, které budou mít i samostatnou platnost i se zároveň složí do většího celku.“

Poslední román Jana Balabána vyšel až po jeho smrti. Kniha Zeptej se táty pak zvítězila v anketě Lidových novin a získala ocenění Kniha roku na cenách Magnesia Litera.

Divadelní inscenace

„Pro mě byl Balabán minimálně uměleckým vzorem,“ řekl o autorovi divadelní režisér Martin Františák.

Se spisovatelem se osobně znal a vloni převedl jeho knihu Možná že odcházíme na prkna Švandova divadla. Podle vlastních slov práci s autorovými texty nemohl odolat.

„On říká takovou dobrou věc, že je pro něho důležité vytvořit postavu, která povstane, a takovou, do které se můžou čtenáři obsadit,“ vysvětlil.

Františákova inscenace nebyla jedinou dramatizací Balabánovy knihy. V ústeckém Činoherním studiu Filip Nuckolls zrežíroval jeho knihu Zeptej se táty.

Klára Vičíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít