Hrubý: stavba třetího tábora byla velmi náročná

V pohoří Karakorum, kde se na pákistánsko-čínské hranici K2 nachází, se podle meteorologické předpovědi mění v těchto dnech počasí. Měla by končit perioda příznivých podmínek pro aktivní postup. Že dochází ke změně, která by měla naordinovat expedici zhruba týdenní pauzu, potvrdili i sami členové. Začíná sněžit, přichází fronta, prostě nic moc.

Minule jsme vám říkali o tom, že je nově postavený třetí výškový tábor ve výšce 7.030 metrů nad mořem. A protože se nám s výpravou podařilo spojit už i zvukově, Zdeněk Hrubý nám prozradí, jaká vedla cesta k jednomu z klíčových bodů mise.

"Musím říci, že nás to stálo hodně úsilí, protože nahoře bylo hodně čerstvého sněhu, nebyla tam dosažitelná žádná předchozí stará fixní lana, takže jsme museli tahat většinu nových lan. To znamenalo nejen to tam vynést, ale taky instalovat a neustále se potýkat s prošlapáváním stop po kolena nebo až po pás," popisuje Hrubý.

V táboře číslo tři stojí dva stany umístěné v poměrně komplikovaném terénu. "Jsou v takovém prudkém lavinézním svahu. Postavit je a patřičně zajistit dalo dva dny práce šesti lidem," dodává.

O náročnosti života v sedmitisícové výšce jsme se už zmínili. Přesto - normální smrtelník by netušil, co to dá práce postavit pouhý stan. "Člověk, i když nechce, musí sundat rukavice, aby tyčku uchopil a zastrčil do poutka. To je někdy takový problém, že za tu minutu nebo dobu než se stan vypne a postaví, prsty zkřehnou a promrznou natolik, že se člověk pak hodinu snaží prsty rozmrazit," říká k těžkým podmínkám Libor Uher.

Až se počasí umoudří, výprava opět vyrazí do stěny. Hlavním bodem bude aklimatizace ve třetím výškovém táboře, protože někteří horolezci tam nestihli ještě přespat. To je jeden z nejdůležitějších bodů. Není totiž v možnostech lidského těla vystoupit bez aklimatizace víc než o 600, maximálně o 700 metrů výš.