Ostravská expedice na K2 se vrátila domů

Nejviditelnější úspěch má na kontě šestatřicetiletý Libor Uher, horolezec z Frýdku-Místku, který se na 8611 metrů vysoký vrchol 20. července odpoledne vyšplhal. Trofej je v horolezeckém světě o to cennější, že to dokázal bez pomoci kyslíkového přístroje. Uher si úspěchu cení, slávu si nepřipouští, ale prý by se na K2 už nikdy nevrátil.

Uvítání Libora Uhera bylo bouřlivé. "Ve všech patrech byly postaveny výškové tábory, kde jsem musel plnit úkoly. Všechno to končilo v pátém patře, kde bydlím. V posledním, čtvrtém výškovém táboře, kde byla spousta Rusů, Američanů s kyslíkovými maskami, se pila vodka a celé to končilo někdy v pět ráno. Celý panelák byl vzhůru a v bytě bylo asi pětatřicet lidí v péřových bundách a s výstrojí," říká s úsměvem horolezec.

"Každému bych přál, aby zažil aspoň setinu z toho pocitu štěstí a naplnění životního snu, kdy jsem byl nahoře. Co bych naopak nikomu nepřál, je to množství strachu, které jsem zažil. Třeba když jsem vypadl v tom traverzu a zůstal viset v tom laně. To je zase ten adrenalin a bezprostřední ohrožení života," dodává Libor Uher.

Členem výpravy byl také třicetiletý Josef Lukáš, který sjel K2 na lyžích z výšky 6200 metrů. "Strach jsem samozřejmě měl, protože minulý rok jsem měl ještě dvě operace kolena," říká Lukáš. "Byl to můj výškový rekord na lyžích a bylo to těžké technicky, protože tam bylo hodně vypadaných lavin, spousta trhlin. Zdola to vypadalo jako docela normální svah, ale někdy byl ten terén takový na hraně, posledních 400 metrů byl čistý led a v něm zamrzlé kameny."

Podle Leopolda Sulovského byla expedice velmi úspěšná. Za zmínku stojí i výkon Pavola Luptáka a Radima Slívy, kteří zdolali Broad Peak. A zda pojede Sulovský znovu? "Nikdy se neříká nikdy. Ale abych řekl, nemám to v plánu, protože expedice byla úspěšná a jsem rád, že jsou všichni doma. Každá nová expedice, kterou uděláte, je sice strašně pěkná a romantická, ale vždycky je to riziko," podotýká Sulovský.