Jablečný ocet

Jablečný ocet obsahuje kyselinu maleinovou, která je přírodní organickou součástí jablek. Je důležitá pro zažívání. V těle se spojuje s alkalickými prvky a mineráliemi, aby vyrobila energii, nebo aby byla uskladněna pro pozdější potřebu. Pokud ji přijímáme v rozumné míře, je velmi hodnotná. Kyselina maleinová podporuje srážlivost krve, ovlivňuje menstruaci, přispívá ke zdraví cév a k tvorbě červených krvinek. Další velkou předností jablečného octa je jeho neobyčejně vysoký obsah draslíku. Draslík je prvek potřebný pro správnou činnost srdce, k tvorbě a ukládání krve a k dosažení klidu a tělesné rovnováhy. Pektin z jablek pomáhá snižovat hladinu cholesterolu. Draslík na sebe váže prvky v těle - s vápníkem, sodíkem, železem, hořčíkem, chlorem a křemíkem. Léčitelé oceňují i protibakteriální vlastnosti jablečného octu. Výrobci přípravků na hubnutí využívají schopnosti jablečného octu urychlit zažívání. Pozitivně ovlivňuje stav přirozené mikroflóry v zažívacím ústrojí. Říká se, že sklenička vody se dvěma čajovými lžička jablečného octa vypitá ráno a večer pomáhá pročistit organismus. Kromě toho se jablečný ocet používá k inhalacím, ke kloktání, k výplachům, jako zábal, obklad či přísada do koupele. V dobách, kdy v Evropě propukaly epidemie moru, tyfu nebo úplavice, velmi rychle rostla úmrtnost. Špatné životní podmínky, nedostatečná hygiena, nekvalitní strava a neexistující zdravotní péče způsobovaly, že průměrný věk nepřesahoval 25 let. Jedinou obranou proti epidemiím bylo izolovat oblasti jejich výskytu od zdravých krajů a jedinou dezinfekcí vykuřování místností a používání octa. Ovšem ocet se neuplatnil jen v léčbě, ale třeba také při hašení ohně. A to už tak v sedmém století před naším letopočtem. Došlo tehdy k obléhání Konstantinopole Araby. Řekové si ovšem vyrobili zápalné láhve se zázračnou směsí. Ta se vlila do dobře uzavřené nádoby, kterou pak vrhací stroje dopravily mezi nepřátele. Nádoba se rozbila, látka se z ní vylila a okamžitě vzplála. Neplatila na ni voda, řecký oheň se dal uhasit pouze octem. Zbraň neznámého složení se používala ještě v patnáctém století. Ocet má ještě jednu dobrou vlastnost - váže na sebe pachy. Proto ho používáme k umývání a vymývání. Uplatní se například jako lapač pachu v lednicích. Poslouží nám taky jako odstraňovač vodního kamene třeba v konvici na čaj. Stačí povařit vodu s troškou octa a pak vypláchnout. Na takové operace ale použijeme spíš běžný destilovaný ocet. Něco na zub Octy v kuchyni nejčastěji používáme k nakládání zeleniny a k přípravě zálivek na saláty. V anglicky mluvících zemích jsou oblíbené bramborové lupínky ochucené octem. Pokud nevěříte prodejcům, můžete si dobrý jablečný ocet udělat sami. Potřebujete na něj asi 1 kilogram dobře umytých jablek. Vykrojte stopky a okvětí a nastrouhejte na hrubém nerezovém struhadle i se slupkou a jadřincem. Hmotu dejte do velké láhve od okurek a ihned zalijte studenou vodou tak, aby voda sahala asi 5 cm pod okraj láhve. Sklenici přikryjte talířkem a uložte v místnosti s pokojovou teplotou asi na deset dní, dokud neustane kvašení. Obsah láhve každý den jednou či dvakrát promíchejte čistou vařečkou. Potom šťávu sceďte přes hrubé síto. Sklenici vymyjte a přeceděnou šťávu do ní zase vlijte. Opět přikryjte a postavte asi na dvacet dní do chladu, tentokrát už bez míchání a odkrývání. Až šťáva získá žlutohnědou barvu a konzistenci džusu, přeceďte ji přes gázu, rozlijte do láhví, zazátkujte a uložte v chladu. Jablečný ocet můžeme použít na dobrý salát z čekankových puků. Kromě octa, si připravte 6 čekankových puků, 75 gramů nivy nebo podobného plísňového sýru, 4 lžíce oleje, sůl a pepř. Čekankové puky nakrájíme na proužky, z ostatních surovin umícháme zálivku, kterou pak zeleninu přelijeme.