Jablka

Jablka jsou bohatá na vitaminy a minerály, ale obsah těchto látek je různý v různých odrůdách. Z organických kyselin v jablku najdeme především kyselinu jablečnou a citrónovou. Zimní odrůdy mají více ovocných cukrů. Z vitaminů je v jablkách nejdůležitější vitamin C. Jeho množství při skladování klesá. Plody jabloní jsou známy vysokým obsahem pektinu. Ten zamezuje růstu škodlivých mikroorganismů ve střevech, podporuje trávení a blahodárně působí při zánětech tlustého střeva. Snižuje také hladinu cholesterolu. Pro velké množství vlákniny jsou jablka oblíbená při redukčních a očistných dietách. Z minerálních látek obsažených v jablkách jsou významné draslík a železo. To pomáhá při chudokrevnosti. Jablka pročišťují organismus. V případě aterosklerózy, vysokého krevního tlaku, poruch látkové výměny, onemocnění jater a ledvin a při artritidách bychom měli jablka pravidelně zařazovat do svého jídelníčku. Syrová, zralá a sladká nastrouhaná jablka jsou vhodnou potravou při zánětech tlustého střeva. V případě zácpy se na lačný žaludek užívají pravidelně jedno až dvě syrová nebo opečená jablka. Plody působí močopudně, brzdí tvorbu kyseliny močové, proto se doporučují jako léčebný prostředek při dně a močových kamenech. Pomáhají rovněž při břišní vodnatelnosti a otocích. Vědci zjistili, že dužina, šťáva i slupky mají schopnost ničit některé viry a dokonce mají protirakovinové účinky. Jablka už od pradávna využívali lidoví léčitelé. Abatyše Hildegarda doporučovala nemocným jablka především vařená a pečená. Mathiolli tvrdil ve svém herbáři, že kyselá jablka jsou zdravá pro ty, kteří mají pokažený žaludek. Jinak však kyselá jablka nedoporučoval, protože podle něj nejsou stravitelná a škodí nervům. Známý botanik doporučoval i jabloňové listy, které měly pomáhat proti otokům. Jabloň lesní s malými trpkými plody rostla na našem území odnepaměti. Šlechtěné odrůdy se zřejmě nejdříve objevily v oblasti Íránu a Zakavkazska. Zbytky dvou druhů jablek našli archeologové v neolitických kruhových stavbách. Ve 2. tisíciletí před naším letopočtem si egyptští panovníci nechávali přivážet jablka jako cizokrajné plody na sváteční stůl. Později se začala pěstovat v Řecku a Římě, kde se sadaři věnovali jejich šlechtění a roubování. V našich zemích dosáhlo šlechtitelství jabloní rozmachu především v období vlády Karla IV. ve 14. století. Rozvoj ovocnářství podporoval Rudolf II. a později i Marie Terezie a Josef II. Dnes se u nás pěstuje asi 1500 odrůd, na světě je jich celkem kolem deseti tisíc. Jablka najdeme nejen v zahradách, ale i v mnoha pověstech, pohádkách a bájích. Například starořecký hrdina Herkules dostal za úkol přinést zlatá jablka ze zahrady Hesperidek na svazích pohoří Atlas, kterou hlídal stohlavý drak. Důmyslný Herkules si s drakem poradil. Jiná postava z řeckých bájí - Paris - povýšil jablko na dar bohyním, když ho podal Afroditě. Něco na zub Z jablek můžeme vařit, péct, dusit, smažit, můžeme je použít do sladkých i slaných pokrmů. Nejběžnější tepelnou úpravou je určitě pyré z vařených jablek nebo jablkový závin. S námi si dnes můžete upéct kuře jako kachnu a jako zákusek jablečné dortíčky zvané muffiny. Na hlavní chod si připravte 1 kuře, černé pivo, jablko, kmín, sůl. Kuře osolíme, okmínujeme, dovnitř vložíme nakrájené jablko a podlijeme. Dáme péci. Během pečení podléváme černým pivem a poléváme šťávou. Jako přílohu podáváme zelí a knedlík. Na 6 malých dortíčků potřebujeme 100 g Hery, 120 g moučkového cukru, 1 balíček vanilkového cukru, 2 vejce, sůl, 100 g hladké mouky, 100 g škrobu, 2 lžičky prášku do pečiva, 5 lžic jablečné šťávy, 2 jablka a cukr na posypání. Heru utřeme s cukrem, přimícháme vejce, sůl, mouku, škrob, prášek do pečiva a jablečnou šťávu. Jablka oloupeme, jedno nakrájíme na plátky, druhé na kostičky. Dno formiček vyložíme plátky jablek, nalijeme na ně těsto a navrch dáme jablečné kostičky. Pečeme v troubě vyhřáté na 200 °C asi 25 minut. Hotové dortíčky vyklopíme a vydatně pocukrujeme.