Pohanka

30. říjen 2003

Biozemědělství, makrobiotika, tradiční strava. Tyto tři pojmy spojuje několik plodin, které se poprvé nebo znovu po mnoha letech objevují na polích i na našich talířích. Jednou z takových plodin je pohanka, o níž se říká, že tělu dodává teplou energii, a proto je vhodná pro stravování v sychravých podzimních a zimních dnech a taky jako potrava pro sportovce a těžce pracující.

Pohanka je vítaným zdrojem aminokyselin a hodnotných bílkovin. Je vhodná pro využití v bezlepkové dietě. Zhruba 50-70 procent sušiny tvoří škrob, v semenech, ale hlavně v klíčcích je obsažen olej. Vícenenasycené kyseliny přispívají ke snižování hladiny krevního cholesterolu a prevenci aterosklerózy. Velký obsah vlákniny ji řadí do potravin dietních, využívaných při zažívacích potížích, ale i v prevenci vysokého krevního tlaku a dalších potížích ovlivňujících srdeční činnost. Pohanka je bohatým zdrojem zinku, mědi, selenu, manganu a dalších stopových prvků. Z vitaminů najdeme v pohance B1, B2, niacin, vitaminy E a C. Obilnina pohanka je nejlepším zdrojem přírodního flavonoidu rutinu. Nejvíce je ho v listech těsně před kvetením. Flavonoidy mají protirakovinové působení. Posilují imunitní systém, zvyšují pružnost cévních stěn a regulují krevní srážlivost. Účinek rutinu ještě násobí vitamín C, proto je vhodné jíst k pohance syrovou zeleninu. Pohanku můžeme používat i v léčbě vysoké hladiny krevního cukru a tuku. Příznivě ovlivňuje stavy podrážděnosti, nechutenství a bolesti hlavy. Mladé listy pohanky používáme jako zeleninu, nebo se suší a používají na čaj. Pohankový med má tmavou barvu a specifickou chuť. Slupky se využívají na výrobu polštářů a matrací. Abychom zachovali pohance její důležité léčivé vlastnosti, v žádném případě ji nevaříme, pouze spaříme vařící vodou a necháme pod utěrkou nabobtnat. Jako vynikající lék hodnotí lékaři také pohankový med. Tento med však ztrácí své léčebné účinky, dáváme-li ho do vřelých čajů. Lepší je počkat, až tekutina trochu vychladne. Pohanka je stará kulturní plodina. Pochází z oblasti střední Asie, odkud se postupně rozšířila do Japonska, Evropy i do Severní Ameriky. Na území dnešní České republiky se pěstovala už ve 12. století. Významné postavení a tradici pěstování měla na Těšínsku, Valašsku a v Beskydech, kam se po letech zase vrací. V 16. století byla u nás dokonce nejoblíbenější potravinou. V 15. a 16. století se rozšířila obliba nudlí z pohankové mouky, které jsou oblíbené v Asii. Jejich příprava byla spojena s mnohými typickými zvyky, které se dědily z generace na generaci. Staré japonské přísloví říká "Jen ta manželka je dobrá, která umí připravit dobré nudle z pohanky". Velmi rozšířeným zvykem je jejich konzumace na Silvestra, symbolizují přání dlouhého života. V Evropě jsou pohankové těstoviny známé ve Slovinsku, severní Itálii a v jihovýchodní Francii.

Něco na zub

Pohanka je obilnina a jako obilninu ji využíváme i v kuchyni. Můžeme ji používat do slaných i sladkých pokrmů, jako přílohu k masitým nebo zeleninovým pokrmům nebo jako zavářku do polévek. Stejně jako u rýže platí i u pohanky, že na jeden díl obilniny přidáváme dva díly vody. Máte-li doma nějakou pohanku a nevíte, co s ní, uvařte si s námi holoubky v hnízdečku nebo sladký pohankový nákyp. Na holoubky potřebujeme balíček pohanky, kterou předem spaříme a necháme změknout, hlávku zelí, brambory, šlehačku, koření a slaninu. Hlávku zelí rozebereme na jednotlivé listy a spaříme je. Na každý list dáme vrchovatou lžíci dušené pohanky. Listy sbalíme do balíčků. Syrové oloupané brambory nakrájíme na velmi hrubé kostky. Vymažeme zapékací mísu a do středu dáme po celé délce zabalené balíčky z listů, dokola nasypeme syrové brambory, které posolíme, popaprikujeme, pokmínujeme, nahoru naklademe plátky slaniny a zalijeme šlehačkou. Zakryjeme alobalem a dáme péct. Dopékáme odkryté kvůli barvě. Na sladký nákyp potřebujeme 200 g pohanky, 200 g jablek, švestek nebo jiného ovoce, cukr a 120 g másla. Umytou a nabobtnanou pohanku dáme do mísy vymaštěné máslem. Pohanku vrstvíme v tenčích vrstvách spolu s ovocem ochuceným například cukrem, skořicí nebo vanilkovým cukrem. Poslední vrstva bude z pohanky, tu polijeme máslem a dáme do trouby zapéct.

autor: Gabriela Všolková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.