Topinambur

11. leden 2011

Topinambur je odrůdou slunečnice, která dostala jméno po indiánském kmeni Tupinambus. Žlutá květina rozkvétá v několikametrové výšce a může být pěknou ozdobou zahrad, své bohatství však rostlina skrývá pod zemí. Hlízy můžeme jíst celoročně, obsah živin a chuťových látek se ale během roku mění. Nejchutnější jsou pozdě na podzim a brzy na jaře, sklízejí se od listopadu do března.

Topinambury hlíznaté jsou vhodnou potravou pro pacienty s cukrovkou. Syrové hlízy obsahují až 16 procent škrobu inulinu - cukru vhodného právě pro diabetiky. Inulin snižuje hladinu krevního cukru. Vědecká zkoumání, jimž byly topinambury podrobeny, prokázaly i další léčivé účinky jako snižování cholesterolu v krvi, regulaci krevního tlaku, zlepšování činnosti trávicí soustavy, ochranu jater a ledvin, ale i antistresové či celkově čistící účinky. Kromě toho jsou hlízy bohatým zdrojem vlákniny, což je řadí mezi potraviny vhodné při špatném zažívání nebo při redukčních dietách. Z minerálních látek v nich najdeme především draslík, fosfor, vápník, hořčík, křemík a železo. Vhodný poměr vápníku, hořčíku a fosforu je velice důležitý pro silné kosti a zuby. Inulin spolu s ostatními složkami topinamburu aktivují slinivku břišní a ovlivňují látkovou výměnu cukrů v játrech. To se projevuje sníženou chutí na sladké. V lidové medicíně se topinambury nazývají "hlízy na revma", jako dietní potravina se doporučují ve stravě diabetikům, včetně diety bezlepkové, astmatikům a při nevolnostech v těhotenství. Topinambury se lidově nazývají židovské brambory, protože židé je s oblibou řadí do svého jídelníčku, ale můžeme se setkat i s označením jeruzalémské artyčoky. Tento název odkazuje k chuťové podobnosti obou zelenin. Topinambury lidé znali a jako zeleninu využívali už odpradávna. Pocházejí ze Severní Ameriky. Už v 17 století se topinambury pěstovaly v Anglii a poté se rozšířily do Evropy. K nám se dostaly přes Itálii, ale pěstují se tu spíše jako krmivo pro dobytek. Něco na zub Topinambury můžeme vařit, smažit nebo dusit, stejně jako jiné hlízy - brambory, ale nejchutnější a taky nejhodnotnější jsou syrové. Hlízy s tenkou nejedlou slupkou strukturou připomínají ředkvičky, chutí lískové oříšky. Jsou velmi šťavnaté. Jsou poněkud náchylné k plísním a hnilobám, proto je nikdy dlouhodobě neskladujeme, ale raději používáme čerstvě vykopané. Oblíbené jsou v židovské a arabské kuchyni, ve Francii a Spojených státech. Před vařením je můžeme oloupat nebo oškrábat, ale můžeme je vařit i ve slupce jako brambory. Oproti bramborám obsahují více vody, a proto jsou dříve měkké. Uvařené ve slané vodě je můžeme omastit máslem a podávat jako přílohu. V tisku už se dokonce objevily zprávy, že jakýsi rakouský podnikavec připravuje topinamburové chipsy, po kterých se netloustne. Ale na ty si asi ještě budeme muset počkat. Zatím si s námi připravte něco z teplé a něco ze studené kuchyně. Lehkou večeři připravíte z 3 kilogramu vařených oloupaných hlíz, oleje, česneku, 4 rajčat, lžičky provensálského koření, soli a strouhaného sýru. Uvařené a nakrájené topinambury osmahneme v oleji, přidáme nadrobno posekaný česnek, 4 nakrájená rajčata, sůl a koření a chvilku podusíme. Nakonec posypeme sýrem a podáváme s tmavým chlebem. Jak už jsem ale říkala, nejlepší jsou topinambury syrové. Ty použijeme do chutného kuřecího salátu. Potřebujeme 300 gramů pečeného, vařeného nebo grilovaného kuřecího masa, 300 gramů oloupaných a očištěných topinamburů, 2 lžíce sterilované sladké kukuřice. Zálivku můžeme použít hotovou, nebo si ji podle chuti umíchat z majonézy nebo jogurtu a koření nebo hořčice. Maso nakrájíme na větší kostky, topinambury na drobné kostičky, smícháme s okapanou kukuřicí a přidáme zálivku. Jako příloha je nejlepší celozrnné pečivo. Pokud znáte nějakého zahradníka, který na svém políčku topinambury pěstuje, zkuste ho o pár hlíz poprosit. Určitě vám budou chutnat.

autor: Gabriela Všolková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.