Zelí

Hlávkové zelí obsahuje asi 90 procent vody, cukry s příznivým složením, bílkoviny, vlákninu, vitaminy C, B a E, kyselinu listovou a pantotenovou. V hlávkách najdeme i velké množství draslíku, sodík, vápník, hořčík, chlór, mangan, selen, nikl a síru. Je v něm taky inulin, jód a organické kyseliny. Ne bez důvodu se proto o zelí hovoří jako o nejzdravější zelenině. Odborníci na výživu doporučují dát si kousek syrového zelí nebo trochu kysaného před každým slaným jídlem. Syrové zelí chrání játra, podporuje činnost žlučníku a díky inulinu a takzvaným dobrým cukrům je vhodné i pro diabetiky. Kysané zelí pomáhá při ateroskleróze, čistí krev a pomáhá z těla odvádět škodlivé látky, což je zvláště vítané při onemocněních ledvin. Šťáva z kyselého zelí léčí dnu, všechny druhy revmatismu a artrózu, je účinná i při překyselení organismu a pálení žáhy. Kyselé zelí zlepšuje trávení, vhodné je jako příloha k těžkým mastným pokrmům. Při zažívacích potížích ho můžeme využít i jako projímadlo. Vědecká zkoumání potvrdila, že pravidelné pojídání zelí může zabránit vzniku nádorových onemocnění. Jde ale pouze o zelí syrové nebo kvašené, tepelně upravené naopak zatěžuje zažívání. Hlávkové zelí pomáhá i zevně. Rozválené čerstvé listy můžeme přikládat na bolavé kolenní, loketní nebo ramenní klouby a ovázat ručníkem. Tyto obklady pomáhají i proti křečovým žílám. Kúra se dodržuje pět dní, pacient ale po tuto dobu nesmí zelí jíst. Při menších spáleninách pomůže kyselé zelí a zelná voda. Trocha zelí se na spálené místo přiloží a ováže suchým šátkem. Přestože pravlastí hlávkového zelí je Evropa, za recept na nasolenou zeleninu vděčíme Asiatům. Při stavbě Velké čínské zdi dostávali dělníci nasolené zelí s rýží, aby byli zdraví a silní. Když pak mongolská vojska dobyla Čínu, naučila se používat nasolené zelí jako potravinu na cesty. To jim pomohlo ve třináctém století, kdy se mongolské hordy dostaly až do Maďarska a přinesly předpis do Evropy. Kyselé zelí se pak stalo jednou ze základních potravin ve východní Evropě a v Německu. Zdravou sílu zelí poznala i úspěšná armáda Gaia Julia Caesara. Legionáři na svých taženích jedli hlavně obiloviny doplněné zelím a další zeleninou. Plinius ve svých spisech říká, že právě zelí po mnohá staletí chránil život Říma. A do třetice středověcí vojáci a námořníci - ti sice často věřili babským radám a magii, ale před kurdějemi, nemocí způsobenou nedostatkem vitaminu C, je ochránilo - hádejte co.

Něco na zub
To nejlepší ze zelí dostanete, pokud ho budete jíst syrové. Hlávky pokrájené na nudličky jsou dobrým základem salátů, kyselé zelí skvěle doplní třeba bramboráky. Máte-li chuť na něco jednoduchého, připravte si rabí salát. Potřebujeme na něj 300 gramů kyselého zelí, 300 gramů rybiček v kyselém nálevu, 1 cibuli, čerstvou červenou papriku, kmín a pepř. Zelí trochu nakrájíme, přidáme najemno nakrájenou cibuli, kmín a pepř a zlehka promícháme. Rybky a papriku nakrájíme na kousky a smícháme se zelím. Podáváme chlazené s celozrnným pečivem. Tradiční valašskou pochoutkou jsou strapačky se zelím. Na ty si připravte kilo syrových brambor, sůl, pepř, 200 gramů hrubé a 200 hladké mouky a dostatek dobrého kyselého zelí. Brambory jemně nastrouháme a necháme chvíli odstát. Potom slijeme přebytečnou vodu, přidáme sůl, pepř, hrubou i hladkou mouku a vše dobře promícháme. Těsto protlačíme přes hrubé struhadlo do vařící osolené vody. Strapačky lehce promícháme, aby se nepřichytily ke dnu, vaříme asi 10 minut. Hotové strapačky cedníkem vylovíme, necháme okapat a promícháme se zelím. To můžeme předem lehce podusit. Nechte si chutnat a nezapomeňte, že zelí, stejně jako každá brukvovitá zelenina, s sebou nese jistá úskalí. Raději si proto po jeho konzumaci neplánujte žádné společenské události.