Stanislav Janalík: Bráníme se mrazu

V nastalých třeskutých mrazech člověk ocení i po Vánocích toliko proklínané faldy. Teplé zimní oblečení je při přešlapování na zastávce samozřejmostí. Avšak odložené novoroční hubnutí se v těchto dnech více než hodí. Jaká změna oproti prvním týdnům roku 2012, kdy je nejeden spíše proklínal.

Přiznejme si to, chůze do schodů pro mnohé z nás není po Vánocích žádný med. Osobně si však to funění posledních dní nemohu vynachválit. Některé mé utajované vrstvy zkrátka dokáží divy. Rozhodně nejsem zrovna příkladným otužilcem, a tak mi má decentní otylost v současné době slouží lépe než expediční spacák do mínus patnácti stupňů Celsia. Ovšem i tak mne naturistické sklony míjejí.

Netušil bych však, že kvalitní podvlíkačky budu muset obléci i v noci. Realita je však neúprosná. V našem ostravském bytě totiž zlobí topení, a tak pouhá peřina nestačí. Vrstvy ledu na oknech tak připomínají spíše ledovou jeskyni než místo, které obývají zimomřiví lidé. Nájemníci pak pravé nefalšované jezevce, kteří zpod všech vrstev a přikrývek nevystrkují ni špičku nosu.

Naštěstí je už pomoc na cestě, a tak nám prý mají rampouchy v tvářích brzy rozmrznout. Do té doby však budeme mírně pofrkávat a ohřívat se alespoň v práci. Slovutní meteorologové totiž stále slibují, že oteplení jen tak nepřijde. Pokud se situace v dobré neobrátí, začnu nejspíš pomrkávat po ostravských fast foodech a svou povánoční tukovou vrstvu ještě notně vylepším.

Chlácholit mne pak může poselství pranostiky, která praví, že mrazivý únor je předzvěsti horkého léta. A to by pak bylo, aby protimrazové vrstvy neubylo. Pakliže v některém z veder nedostanu infarkt, jistojistě si naordinuju nějakou tu malebnou odtučňovací kůru.