Monika Horsáková: Černočerný region?

27. leden 2013
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Napadlo vás někdy, jak vidí náš region lidé v ostatních krajích České republiky? Jsme pro řadu obyvatel naší země stále jen tím ocelovým srdcem republiky a černou skvrnou jejího východního cípu? Máme-li soudit podle obrazu, jakým nás prezentuje celostátní zpravodajství, pak si musíme přiznat, že asi ano.

Region zahalený do smogu, region nasáklý alkoholem nebo region plný sociálně nepřizpůsobivých občanů. Především takovým způsobem bývá v celostátních médiích prezentováno Ostravsko.

Že je tu několik vysokých škol a dvě největší dokonce chystají fůzi? Že jsou tady špičková divadelní i hudební tělesa? Že tady tvoří špičkoví literáti, výtvarníci nebo fotografové?

To jsou témata, která otřásají především regionálními novinami, televizními nebo rozhlasovými studii. Ta ovšem na obraz Ostravska, potažmo celého moravskoslezského regionu, v ostatních koutech země nemají valný vliv.

Ne že bych si problémy, které naším regionem hýbou, nechtěla připouštět. Nebo že bych si snad myslela, že se o nich snad nemá mluvit. Domnívám se ovšem, že vyváženost zpravodajství tkví mimo jiné i v objektivním dávkování negativních a pozitivních zpráv. Tak, aby byl vytvořen objektivní obraz reality. A to se podle mne, pokud jde o náš region, často neděje.

Chápu honbu novinářů za skandály, ale některé stereotypy jsou prostě a jednoduše unavující.

A přece se v tom našem východním koutě republiky dějí věci zaznamenáníhodné. Natolik, že si jich alespoň některá celostátní média všimla.

Tak třeba: nová básnická sbírka Petra Hrušky skončila v anketě Lidových novin o knihu roku na druhém místě. I rekonstrukce Dolní oblasti Vítkovic celostátním editorům zpráv na chvíli učarovala. Stejně jako festival Colours of Ostrava, který se díky bohu koná v okurkové sezóně, takže se mu dostává zaslouženého prostoru.

V posledních dnech opanovala Ostrava zase divadelní rubriky. Nejúspěšnější českou scénou totiž je, alespoň co do nominací na letošní výroční ceny Thálie, Národní divadlo Moravskoslezské. Získalo jich hned sedm. To je úspěch historický a naprosto mimořádný. V kategorii „Opera - muži" má dokonce všechny tři nominace.

Svědčí to mimo jiné o tom, že cesta, kterou před třemi lety nastoupil nový ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil, je správná. Divadlo vsadilo na odvážnější dramaturgii a konečně se více otevřelo veřejnosti, pořádá diskusní večery, představení v plenéru, pravidelné dny otevřených dveří a své brány otevřelo i odborníkům, když vytvořilo svou uměleckou radu.

Řada výrazných kulturních událostí však zůstala zapomenuta. Zatímco náhlý odchod prozaika Jana Balabána před třemi lety mediální prostor doslova opanoval, poslední dvoudílný svazek jeho sebraného díla, který představuje jeho hry a publicistiku, tedy záležitosti, které knižně nikdy nevyšly, nechala většina novinářů zcela bez povšimnutí.

Ekofilmu jistou publicitu zajistil protest některých dokumentaristů proti návratu tohoto festivalu do Ostravy, o tom, že jednu ze soutěžních kategorií vyhráli studenti z Opavy, ani zmínka.

Zkrátka: kvalit zdejší tvorby už si otevřeně začali všímat festivalové poroty a výroční akademie. Možná je na čase, aby si pozitiv moravskoslezského regionu - a to nejen těch kulturních - začalo všímat i celostátní zpravodajství.

autor: Monika Horsáková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.