Kateřina Daňková: Bezhotovostní záludnosti

Kdysi pro mě byla má peněženka naprosto účelná a žádná z jejích kapes nezela prázdnotou. Ovšem od doby, co jsem si založila svůj první bankovní účet, se z ní pomalu ale jistě začalo stávat jen látkové pouzdro na drobné a doklady. I když zpočátku nedůvěřivě, jsem si nakonec oblíbila kouzlo bezhotovostních transakcí.

Už mě nestíhal pocit provinění, když někomu předávám své těžce vydělané penízky z ruky do ruky a upřímně, kdyby mi nějaký nenechavec ukradnul kartu, nebude to bolet tak jako v případě velké hotovosti. Navíc mám skoro na každém rohu bankomat, kouzelnou skříňku a finančního kamaráda do deště.

Tedy až donedávna, kdy jsem si z něj opravdu potřebovala peníze vybrat. Představte si, sobota večer, nádrž v autě zoufale prázdná, v peněžence vymeteno a on mi prostě nevyhověl. Nešlo o to, že by můj účet byl v červených číslech nebo jsem zapomněla PIN, to se totiž může stát. On mi tu moji kartu jednoduše spolknul. Na monitoru dál vesele přeblikávaly reklamy, jako by jim bylo úplně jedno, že se mi u vylidněného supermarketu začala třást kolena. Čekala mě totiž 100 kilometrů dlouhá cesta a mé zásoby benzínu už byly na pováženou i na dojetí k pumpě.

Doufala jsem tedy, že mě zachrání přívětivý hlas asistenční služby banky, jenže ani tady jsem nepochodila. Prý mám počkat do rána a zajít na jednu z víkendových poboček. A moji kartu? Tu mi technici vyndají první pracovní den a zašlou nejpozději do týdne. V mé situaci nemohla vymyslet nic povzbudivějšího! „A co mám tedy dělat?" ptám se jí ještě pořád asertivně. „Tak to vám neporadím," slyším ze sluchátka svůj definitivní ortel. Ale měla jsem štěstí, po několika minutách jsem se dovolala pomoci z řad mých známých, ale nechci ani domyslet, jak bych dopadla v úplně cizím městě...

Teď, dva týdny poté, už mám kartu zpátky ve své peněžence, ale kromě ní je tam i dostačující hotovost. A bude i nadále, protože dodnes mi nikdo nedokázal pořádně vysvětlit, proč mi ji ten bankomat tehdy sežral.